Vánoční příběh (1983)

Jeden z nejčistších vánočních filmů vůbec. Přirozeně – nepateticky, nesentimentálně, věcně a přitom poeticky – vyprávěný, plný přízračného světla, které neobestírá jen sekvence chlapcova denního snění, ale i ty nejvšednější záběry, a opravdu vtipný. Mám ten film rád od dětství a když jsem ho nyní viděl po letech, udivilo mě, jaký má spád a přitom se všem epizodám dostává naprosté celistvosti – každá drží pohromadě a přes pointu se neodtrhává z celku. Mnoho okamžiků, útržků z dialogů i z ústředního vyprávění mi utkvělo a jejich prostřednictvím jsem jako po ozvěně sklouzl do těch nenávratných let. Do Vánoc. A do mých vlastních příběhů.

Co může být víc amerického, než že si devítiletý kluk coby hlavní postava přeje k Vánocům zbraň? Christmas Story se podařilo citlivě zachytit dětské vidění světa a typické uvažování plné úzce zaměřené fantazie a z toho plynoucích ujetých očekávání. Příběh také obsahuje důležité prvky začínajícího dospívání – ztrátu některých iluzí (reklama v rádiu, Santa) a přelomové okamžiky (postavení se šikaně). Nezapomíná se však ani na dospělé, pro něž je ostatně dle mého film určený nejvíce.„My kid brother had not eaten voluntarily in over three years. … My mother hadn't had a hot meal for herself in fifteen years. … You used up all the glue on purpose!“

Ubezpečujem vás, že keď si dobre vyberiete, tak aj uprostred leta, vás môže potešiť nejaký ten vianočný film. Ja som počas ukrutnej júlovej horúčavy siahol po snímku "Vianočný príbeh" (A Christmas Story), ktorý v roku 1983 natočil režisér Bob Clark. Príjemne som sa pri ňom schladil a užil si pohodovú rodinnú vianočnú komédiu. Vianoce mám veľmi rád, tak isto aj americké tituly vyprodukované v osemdesiatych rokoch minulého storočia, takže mi to padlo vhod. Dobre som sa pri tom pobavil a odreagoval. Je to tak. A je mi úplne jedno, že sa môže niekomu zdať divné pozerať sa na vianočné filmy počas leta. Mne sa to páčilo. Bolo to fajn. Určite sa k tomuto snímku vrátim aj počas nadchádzajúcich Vianoc. A možno potom k hodnoteniu prihodím ešte jednu hviezdičku. ***

Je to takové americkéBylo nás pěts dětskými trampotami a laskavými, ale často i nerudnými rodiči. Hlavní hrdina Ralphie je zahleděnej do pušky a vymýšlí nejrůznější způsoby, jak ji získat. Třemi nosnými scénami filmu jsou 1) překvapivě dlouhá pasáž o lampě-noze, kterou vyhrál Ralphův táta; 2) Ralphův boxerský amok, ze kterého ho vytrhla až přivolaná máma (aniž – byť náznakem – projevila zájem o jeho zkrvavenou oběť!) a 3) hororová scéna se Santou a jeho pomocníky v obchoďáku.

Ralphie je roztomilý rošťák, místy působí jako dospělák, ale přesto všechno je to přece jen děcko, které sní a s Vánoci sní o jediném. Dostat pod stromeček pušku červeného jezdce. A že je ta cesta za vytouženým dárkem docela trnitá… protože jedna banda dospělých jeho představy  bagatelizuje, druhá spíše z hrůzou hodnotí… co když si vystřelíš oko!? Ne, ne, ne, Ralf je přece bojovník a svou cestu k cíli nevzdává…