Hauři (1987)

"Tohle koketování s kapitalismem musí skončit, o tohle jsme přece nebojovali!"Mám rád bizarné scény a Vašut s walkmanom na ušiach predvádzajúci paródiu na breakdance na streche červenej embéčky za zvukov elánovských Tanečníc z Lúčnice je v našej kinematografii jedna z vrcholných. Oslavuje týmto spôsobom prijatie do podľa slušovického vzoru vytvoreného fiktívneho JZD Podhůra, kde dúfa uplatniť svoje schopnosti, doposiaľ driemajúce za rysovacou doskou v typicky zaspatom socialistickom podniku. Očarenie pozvoľna opadá, keď spoznáva vysoké nároky a nulovú toleranciu k zlyhaniam, zisťuje, že na niečo skrátka nemá a na kamarátsku kolegialitu sa tu nikto nehrá. Film ukazuje aj dejinný prelom, kedy starý svet zosobňuje s pôdou spätý starý pracant Vochoč, spomínajúci na družstevné začiatky, pričom nový svet napríklad v podobe direktora Němca (nejazdí v šesťstotrojke ani trinástke, ale v BMW), ide smerom dopredu a minulosť necháva ľahostajne ďaleko za sebou. Cítil som z toho celého zároveň istý obdiv k mladým sekáčom, čo sa nezakecajú, aj mierny smútok a zmierenie sa s tým, že to nové už tak úplne nechápem. Herecky vynikajúce, od hlavných po veľajšie role. Zaujímavé je aj použitie hudby, priebežne pribúdajúce slohy Dobešovej "Zum zum" sa mi sem celkom hodia, hitovky Elánu aktuálne na vrchole popularity trochu menej, k vodnému športu spievajú Rottrová s Ursínym, ďalšími dobovými popevkami už som si nie istý, pretože ich zoznam na konci titulkov sa vtedy ešte neobjavoval. Dôjde ale aj na klasiku, k výbuchu zaznie "Vltava" a "Proč bychom se netěšili" púšťa matka Čočková, aby prehlušila milostné zvuky z izby dcéry Jeníkovej, za ktorou lozí neoficiálny nápadník Vašut oknom. Čo je mimochodom jeden z mála momentov, kedy odloží z uší slúchadlá. Celé je to vrátane hudby, módy, názorov a atmosféry zakonzervovaná prebiehajúca perestrojka, kedy málokto tušil, že sa blíži ku koncu spoločne s agrokombinátmi a pridruženou výrobou. Za štyri bezsenné noci strávené programovaním.

Za mě je toto jeden z nejlepších československých filmů, nejlepší film marka vašuta, i režisérsky excelentní práce + top kamera, dále perfektní hudba, tento na svoji dobu velice odvážný film opravdu věrně vystihl éru konce osmdesátých let (1987), je v něm vlastně všechno, taková to byla doba a jen dořeknu, že je škoda, že pak po revoluci čr nešla vlastní cestou a že jsme si všechno naše poplivali a ze západu pak přejali nejen to dobré ale i jejich sračky, že naši politici zemi rozprodali cizákům, nechali vytunelovat, měli jsme na čem stavět a tento film to i realisticky ukazuje. Takto přesně si tu dobu pamatuji, takto jsme žili.

Tak v tomto filmu byli zajímaví herci a také retro muzika, obojí z dnešního pohledu. Jinak to ovšem bylo o ničem. Neschopný a hodně namyšlený frajer Marek Vašut, který ať dělá, co dělá, všechno podělá a viní z toho všechny okolo sebe. Jediná pravdivá věta se tam objeví z úst Borise Rösnera, když řekne "Bolševici zasraní", ale vyznívá to spíš tak, že na komanče nadávali jen různí vyžírkové a prospěcháři, jakého hrál i Rösner.

Mně to vlastně docela překvapilo. Film je takový jak doba ve které vznikl nějak se v tom projevila ta snaha oprostit od doby minulé a nějak začít znova a lépe a moderně. Vlastně ne každý na to stačí i když  má o sobě to nejlepší mínění. Lidi tady v tom filmu se opravdu dělí na ty normální, kterým občas něco nejde a na roboty. Vašut mě tu bavil, jeho postava je taková dynamická a stále něco řeší a o něco mu jde. Prostředí se střídá od počítače ke hnoji a lidi kolem makaj, chlastaj, a nebo prostě jsou. Ono to vzniklo jako motivace lidí, aby se víc snažili, ale vlastně to docela vystihuje i dnešní dobu, kdy se pořád za něčím ženeme. Skvělý písničky.

Tenhle film se dá pochopit až zpětně, dneska, kdy víme jak to dopadlo a docvakne nám, o čem to vlastně bylo. Byl Matula skutečně tak geniální režisér? Filmově možná ne, ale schopností zachytit dobu (včetně jedovaté Dobešovy písničky) s její falešností a úpadkem podle mě ano. Matula je nejen v tomhle filmu takovým kronikářem poslední fáze radostného budování socialismu u nás. Film není o střetu mladí a stáří, ani o přehnaném sebevědomí Marka Vašuta. Ukazuje zcela jasně, co byly JZD Slušovice a je zde překvapivě natvrdo řečeno, že bez podpory shora by si nemohly dovolovat to, co si dovolovaly. Vaic byl dvorním scénáristou Jaroslava Soukupa, takže je podepsán pod podle mě vynikajícím filmem Vítr v kapse, velmi dobrým Dostihem a velmi slušné Lásce z pasáže. A tyhle Soukupovy filmy s Matulovými dost ukazujíc to samé. Bohužel, zatímco Matula skončil docela povedenou Volnou nohou a později už nic nenatočil, Soukup klesl k Meixnerům a Dagmarám. Ale polozapomenutí Hauři jsou zajímavý film a je škoda, že jsou málo k vidění.