Nebojsa (1988)

Ač jde o film starší, dokonce z předsametové doby, překvapuje velmi napínavou atmosférou a dobře vystavěným dějem, který štáb filmařů a herců naplnil skvělými hereckými výkony, s divukrásnou hudbou. Pěkně se na něj koukalo a vlastně ani neán co mu vytknout. Fakt se mi film líbil a dal jsem mu proto 4 hvězdičky, docela zasloženě.

Této pohádce dávám 80 %. Rozhodně není taková jako vrcholové další české pohádky, přesto ji považuji za skvělou. 
U mě si zasloužila obdiv zejména svoji temnou atmosférou, která se málokdy vidí. Vrcholem není Ondra, ale Ferko, který jí dodává vtip. 
Finále je pro mě trochu zklamání, jelikož to Ondra za mě neměl tolik těžké. Stejně tak romantická linie, která není natolik citlivá. 
Beztak jde o jedno z těch nejpovedenějších děl v českých pohádkách.

Temná pohádka, kde se mi nejvíc líbil a atmosféru zlehčoval skvělý Vetchý. Byl tady takový lakomý, bojácný, sobecký a líný hňoupek. Naproti němu vám tu postaví nebojácného a dobrotivého Ondru. Opět trošku strašidelný film. Se sestrou jsme ji ale viděly tolikrát, že jsme znaly slovo od slova. Tak to dopadá, když máte na kazetě jen dvě pohádky. Nebojsu a Maxipsa Fíka… Repete si už v dospělosti ale nedám.

Tuhle pohádku jsem jako malej úplně zbožňoval a zbožňuju ji doteď. Protože nejde o klasickou pohádku. Spolu s takovým tím hezkým, co bývá zvykem u dětských pohádek, jako princezna, princ, králové a všechno barevný, tak tady je to trochu jinak. Celá pohádka se nese v duchu takové depresivní nálady a jako malej jsem se jí fakt bál. Hlavně zejména u scény s mlýnem a na konci. Protože celý film je v takovém typickém podzimovém počasí jako je mlha, vítr, soumrak, tma i to prostředí tomu nahrává. Tajemný les, opuštěný mlýn, opuštěné království a zpustošená krajina. Depresivní náladu tu občas vyvažuje Ferko u kterého jsem se jako malý smál. Jedna z mála pohádek, kterou bych si klidně pustil i v dospělosti a vím, že mě nebude nudit a neurazí mě.7/10

Výborná pohádka, na svou dobu trikově zvládnutá, temná atmosféra na hraně hororu, některé záběry vzbuzují úzkost a obdiv i po letech (temná ulice města, hostinec s mlčenlivými pijany, tančící "zombie" společnost v ruinách hradu). Filmu snad ubližuje nevhodný casting a Jánovi Kronerovi se dá vytýkat ledacos, ale slovenskou nepoddajnou náturu zobrazuje skvěle. Ondřej Vetchý nenaplňuje pohádkovou roli blízkého zrádce, je spíše jen komickým prvkem a nevyužitou figurou. Příběhu nechybí vzrůstající napětí, které vzbuzuje očekávání velkého finále. Právě finále je pro mne zklamáním, v závěrečném souboji jakoby filmu došel dech či autorům nápady.