Bela (1966)

Hrdinou románu je mladý zhýčkaný důstojník Pečorin, který hledá vysvobození z velkoměstské nudy v zapadlé kavkazské pevnosti. Zdá se, že ho nevyléčí ani dlouhé lovy v překrásné kavkazské přírodě. Když se však seznámí na svatbě u čerkeského knížete s jeho nejmladší dceru Belou, domnívá se, že opět nachází smysl života. Rozhodne se dívku získat. Využije touhy Belina bratra po krásném koni zbojníka Kaziče. Plán se zdaří, ale Pečorin musí dlouho čekat, než získá Belinu lásku. Jakmile však začne Bela Pečorina milovat, přestane ho zajímat. Po několika měsících hledá znuděný Pečorin povyražení opět v lovu. Jeho nepřítomnosti využije Kazič a unese Belu. Pronásledovaný únosce Belu ze msty smrtelně zraní. Na postavě Pečorinova typu, jenž je tolik podobný Oněginovi, odkrývá Rostockij nenávist k chabým a malomocným vášním a na druhé straně zdůrazňuje hrdost a pohrdání, touhu po silném citu u krásné Čerkesky. Film je rámcově komponován vyprávěním starého velitele posádky (kde se odehrává příběh) mladému důstojníkovi, který je ztělesněním autora románu. Poetická forma filmového vyjádření je vlastně snahou o částečné ztvárnění Lermontova života.