Až budu mrtev (1967)

Díky, radšiZpívajícího drozda. Ten také zobrazuje mladého muže bez cílů a ambicí, žijícího okamžikem, nehledě na budoucnost (i minulost), jenže zatímco tam je jím vcelku běžně žijící jedinec, tady jím je arogantní frajírek, který spíš než že by nastalé situace přetvářel ve svůj prospěch, tak je naopak zneužívá. Ono by bylo jedno, že je nesympatický antihrdina, kdyby to tak bral i samotný film. Místo toho se k němu snaží zaujmout jakési neutrální stanovisko - což by byl přístup ještě lepší - které ale ve výsledku znamená stírání hranic mezi kritikou a obdivem k jeho stylu života. Obdiv se dá chápat ve smyslu vzpoury proti režimu, podobně jako u některých podobných filmů z 60. let, ale tady mi jaksi unikaly rysy oné revolty. Jimmy Bárka prostě řádí, nějak se pohybuje světem, stojí to dost na atmosféře zaostalých míst tehdejší Jugoslávie a postaviček je obývající, ale navzdory tomu, co film ukazuje jako zakázaná a tabuizovaná témata v tehdejší jugoslávské společnosti, mu jaksi schází něco navíc. Nějaká další vrstva, nebo hlubší zaměření na prezentovaná témata, protože takhle je to uvnitř chudší, než se zprvu skrze excentrickou postavu zdá. Aspoň takový pocit jsem po dosledování měl. VProbuzení krysto měl Pavlovič laděné v podobné atmosféře, ale tam se toho povedlo předat a přenést víc (byť to je tematicky samozřejmě dost jinde), takže Ažbudu mrtevdokážu hodnotit jen "průměrně". 3*

Pokud budeme rozlišovat mezi "asociály" (dnes lze snad i říct "nekonzumenty") na ty, kteří někam zalezou, společnosti si moc nevšímají, a pokud ano, tak jen proto, aby je (negativně) neovlivňovala, a na typ "Jimmy Bárka", pak donedávna se pozornost filmařů soustřeďovala téměř výhradně na prvý typ. Důvod je zřejmý, jsou akčnější a hmatatelnější, z jejich vnějších projevů se dá snadno složit jejich "charakter". Akční asociál Živojina Pavloviće je vykreslen skvěle ve všech situacích, do kterých se - většinou náhodně (ale náhoda je jednou ze základních situací) dostává. Nyní, když stále více (ale stále málo) rozumíme činnosti mozku, je nejspíš možno výskyt obou typů přisuzovat jeho abnormálnímu vývoji v raném dětství. Ale i tom se budou točit filmy!

Obdobie krutého budovania socializmu v Juhoslávii nevyzeralo vôbec lákavo po žiadnej stránke. Žiť sa dá všelijako, ale tento spevák mal robiť čokoľvek iné, len nie spievať. Aj robil, okrádal ľudí, oblboval ženy, ale pri tom pretĺkaní životom niečo charakteru v ňom zostalo. Vo filme je dosť priestoru aj na zábavu, balkánska hudba v balkánskom filme je samozrejmosť. Inak je to zvláštny príbeh, miestami roztopašný, nie až tak smutný a čierny, ako sľubuje juhoslovanská čierna vlna.
––––Keď mohli súdruhovia vo vojne hladovať, môžeme aj my!

"Vidíš tie prachy?, určite vystačia do soboty...!" Jimmy Bárka je lajdák, povaľač, zlodej a príležitostný spevák. Podľa mnohých vo filme výborný, no ja som si hovoril, že asi mám problém so sluchom. Spevácka súťaž, na ktorú sebavedomý Jimmy nastúpil mi našťastie dala za pravdu. Mám rád srbské filmy, ale v tomto som nenašiel príbeh, ktorý by ma silnejšie chytil za srdce. Ak bol tento film inšpiráciou pre vznik polnočného kovboja tak mu patrí vďaka. Jimmy Bárka je cool chlapík, ale bohužiaľ v priemernom filme. 60%.

Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách.