Trojka z mravů (1933)

„Hovorím vám: Choďte do prdele!“•Legendárna vzbura proti diktátorskému systému internátnej školy, a to teda konkrétne i v priam legendárnom, krátkometrážnom prevedení, čo ale absolútne nič nemenilo na veci v tom nasledovnom klasickom ponímaní, že tomuto francúzskemu režisérovi menomVIGO, sa podarilo vytvoriť pozoruhodné dielko i napriek tomu, že ako sa „Rýchlo začalo, tak rovnako aj oveľa rýchlejšie skončilo”, bez toho, aby ma vôbec i niekedy nudilo; ústredný prím, v podstate predstavovali predovšetkým práve títo štyria vzdorovití žiaci:Causatt,Colin,BruelaTabard, ktorý mi, mimochodom, akosi pripomínal jedno dievča medzi samými chlapcami, čo vskutku malo aj svoj opodstatnený význam naprieč sledom vývoja udalostí & vzťahov.•Vezmite si, aký mimoriadny vplyv malo toto dielo na vývoj svetovej kinematografie: od môjho obzvlášť obľúbenéhoLes Quatre Cents Coups- cez neoficiálny remakeIf...- až po filmy oHarry Potterovi, čo už vlastne vypovedá samo za seba, že v tomto prípade, treba jednoznačne počítať s niečím, čo hraničí s totálnou genialitou.•Naopak, zase najnormálnejším učiteľom bol iba tento pánHuguet, ktorý dokonca imitoval i samotnéhoCharlie Chaplina- neuveriteľne dynamické pasáže!•Ďalšie slová sú už celkom zbytočné;Nulu zo správania- stačí aspoň razdostať, ako onej hoci aj 100 x počuť; ja som judostalhneď 2 x za sebou s tým, že ju ešte ani zďaleka nevymažem.

Divák 21. století přicházející do kontaktu se zásadními díly filmové historie musí kontextovat. Optikou filmového jazyka dnešní doby bychom Trojku z mravů mohli nahlížet lehce nechápavě. Tohle že je klasika, na kterou přísahá třeba François Truffaut? Vždyť je to zmatené, narativně slabé, mělké, a celkově dost divné, ne? No jo, ale také se píše rok 1933, francouzský film je stále hodně ovlivněn surrealismem, Jean Vigo je syn pacifisty zavražděného ve vězení a sám tak prožívá léta v internátní škole a Trojka z mravů je vlastně jeho první filmové vyjádření. Když na to nahlídneme takto, dostaneme poeticky-surrealistické ztvárnění mladického protestu vůči moci. Jasně, za čtyřicet minut si vztah k postavám divák nevybuduje a děj v kvapíku přeskakuje pojítka jednotlivých obrazů, dohromady to ale jako vyjádření emocí funguje velmi dobře. A navíc to skvěle vypadá, některé scény vážně stojí za to; i díky tomu, že existuje povedená restaurovaná verze (ke shlédnutí na YouTube). Velká škoda, že se Jean Vigo dožil jen 29 let, tenhle debut předznamenával velkou budoucnost.Bruel, Causset, Colin: zero for conduct, detention on Sunday.

Jean Vigo a jedno z klíčových děl francouzského poetického realismu, jehož ozvěny jsou nejvíce patrny v Truffautově 400 Blows či Andersonově If... Vigo byl na svou dobu nesmírná hračička, jak od prvních momentů napovídá dokonalá kompozice záběrů i autentické vedení dětských herců. Nicméně režijním mistrovstvím je zde zejména udržování tenké hranice mezi skutečností a snovými představami anarchistické vzpoury (viz. úžas vyvolávající zpomalené pásmo létajícího peří). A přestože Trojka z mravů není dílem dokonalým (chvílemi je to skutečně přehnaně rychlé a nezbývá čas se s malými hrdiny, jež se bouří proti byrokracii školního systému, detailně seznámit), jsem moc rád, že jsem ji viděl. Je to další z důkazů nesmrtelnosti francouzské kinematografie 30. let, kterou Vigo, po hříchu jen jedním celovečerním projektem (Atalanta), vedle Renoira, Carného a dalších spoluutvářel, než ve svých 29 letech tragicky zemřel.

[2,5*]     Tak tu som akosi nepojal, čo to malo akože byť. Komédia? Dráma? Neprišlo mi to ani jedno, ani druhé. Napadá ma jediná charakteristika - podivnosť bez hlavy a päty. Aj sa za to trochu hanbím, veď toto dielo je vysoko cenené kritikmi, aj bolo vybrané do knihy1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Dokonca aj môj obľúbený režisér François Truffaut patril medzi jeho obdivovateľov. Zrejme sa na to budem musieť niekedy pozrieť ešte raz pod lupou.

Nechci Trojce z mravů a Jeanu Vigovi upírat nějaké zásluhy, ale tenhle krátký film mi nesedl. Popravdě nebyl moc dobře technicky zpracován, na tom se sice podílí i zub času, ale není to jenom tím. Kamera a střih působí hodně neurovnaně, což mě při sledování rušilo. K tomu mi samotná stavba děje přišla nudná a to je vzhledem k délce co říct. Myslím si, že vím, co chtěl Vigo sdělit a myšlenky jsou to pěkné a za ně rád přidám jednu hvězdu, ale i tak se na více než tři nedostanu.