Marius (1931)

Typická dobová francouzská komedie.

1. díl mého textu k Marseillské trilogii. Zbývající dva díly u pokračování trilogie. 🤓 Marcel Pagnol je francouzské rodinné stříbro a proto je s podivem, že trvalo tak dlouho, než byly jeho filmové adaptace náležitě restaurovány a znovu představeny nejširší veřejnosti. Marseillská trilogie: Marius (1931), Fanny (1932) a César (1936) byla s velkou péčí restaurována a ve 4K vydána Criterionem až v roce 2015. Ovšem je to paráda! 🤓 V čem je to kouzlo? Jak se stalo, že Pagnol, tvůrce divadelních hitů, byl od počátku svého působení ve filmu považován za autorského filmaře, což logicky vedlo k tomu, že se stal v roce 1946 vůbec prvním zástupcem filmu vybraným do Francouzské akademie? 🤓 Inspiraci v něm viděli tvůrci neorealismu i francouzské nové vlny. André Bazin, kromě odvahy, s níž Pagnol jako první - a velmi chytře - pracoval s regionálním akcentem, oceňoval zejména jeho cit pro mnohoznačnou realitu, kdy má divák individuální svobodu vlastního výběru v záběru, kterou mu neurčuje montáž, ani žádné jiné triky. Pro Bazina vede přímá linka od Pagnola k Rohmerovi - pojetí kinematografie, které rozvíjeli Renoir, Welles, Wyler, Rossellini nebo Bresson, v níž je to, co se děje během záběru stejně důležité, jako vztah mezi jednotlivými záběry. Montáž nemusí být esencí kinematografie. 🤓 V začátcích zvukového filmu, kdy film znovu definoval sám sebe, přišel Pagnol intuitivně s vlastním představou. Co na tom, že měla původ v divadelním aranžmá jeho her. Výsledek na plátně musel ovšem překvapit i jeho: filmový voyerismus je totiž jiný než ten divadelní. Když sledujeme důvěrné situace postav ve filmu, pocit sdílené intimity je daleko silnější než na divadle, kde herci o nás vědí a my víme, že to vědí. Ve filmu jsme realitě mnohem blíž, herci jsou od nás záznamovou technikou izolovaní ve své existenci před kamerou, což z nás dělá totální voyeristické vetřelce, když je pak sledujeme - tím spíše v dlouhých nepřerušovaných záběrech. Máme intenzivní pocit, že jsme součástí scény - přímo součástí akce. Takže Pagnol (Korda, Allegret) ‘zapíchl’ kameru, dal tomu čas a nechal skvělé herce hrát. A všichni se pak nestačili divit působivosti a komerční úspěšnosti výsledku. 🤓 Marius byl nejprve divadelní hit, hrál se v Paříži v roce 1929 více než 500 x. Film Pagnola nezajímal, dokud nepromluvil. Pak se pro něj stal další možností, jak dostat k širokému publiku jeho svět stvořený na divadle: epickou love story o rodině, vášni, práci a dobrém jídle ve starém marseillském přístavu, v níž se lidé milují, zraňují, ale hlavně! pořád spolu mluví… Takže sám oslovil francouzskou filiálku Paramountu. Za práva na zfilmování Maria mu nabídli 5000 franků, ale on odmítl s tím, že se spokojí s 1% tržeb, když zůstane jeho původní divadelní obsazení a on bude film sám režírovat. 🤓 Nastalo delší vyjednávání s výsledkem, že Paramount trval na režisérovi s kreditem. Takže volba padla na evropského světáka Alexandra Kordu, který už režíroval v USA a čekala ho velká kariéra v Británii. Nicméně Pagnol prosadil svoje původní úspěšné herecké obsazení z divadelní verze, třebaže nikdo z herců neměl dosud s filmem velké zkušenosti (Orane Demazis a Fernand Charpin dokonce vůbec žádné). Bylo to z jeho pohledu naprosto klíčové. Fanny psal přímo pro Orane a dedikoval jí divadelní verzi. Rok po natočení Fanny pak spolu měli nemanželské dítě (plus měl Pagnol, od roku 1926 separován od své první manželky, nemanželské děti s dalšími dvěma ženami). Hvězdě varieté Raimu byla původně nabídnuta role dobrosrdečného vdovce Panisse, ale rodák z Provence, který začínal v marseillských varieté, si sám řekl o postavu Césara, v níž se svým robustním stylem dokonale zabydlel, a Fresnay coby Marius byl už v té době divadelní star, která byla zárukou úspěchu. 🤓 A herci jsou - vedle archetypální zápletky a skvělých dialogů - tou největší předností i ve filmu. Nutno k nim vedle barvitých vedlejších postav přidat i představitele Honoré Panisse Fernanda Charpina, který to v překvapivém twistu své postavy rozbalí ve druhém díle a z vysmívané postavičky stárnoucího vdovce, který má zálusk na mladičkou nevěstu, se stane vděčný, doslova hrdinský zachránce cti hned dvou rodin sousedů. Jako by úspěšný obchodník s lodními plachtami rozuměl námořnickým touhám po dálkách a předjímal Mariovo neodvratné finální rozhodnutí v prvním díle. 🤓 Mnohovrstevnaté Pagnolovy postavy mají často skryté, překvapivé motivace a svá tajemství. Když uskuteční osudová rozhodnutí, musejí žít s jejich následky a přitom nám vyjevují nečekané rysy svých charakterů: z malého buržoy Panisse je velkodušný hrdina, zdánlivě jednoduchá dívka Fanny se projeví jako silná žena pevných zásad s komplikovanými srdečními záležitostmi a Marius, který je na začátku uvnitř trpícím, rozpolceným rebelem, učiní v těžko zadržovaném pláči vyznání Fanny, když se vrátí po dvou letech na konci druhého dílu a po dalších dvaceti letech hluboko prožité hořkosti, je na konci trilogie schopen doslova komunikační smršti, kterou vychrstne na zbytek konsternované rodiny. 🤓 Marius byl jedním z prvních, i v zahraničí úspěšných filmů ve francouzštině. Měl premiéru 10. října 1931 a jeho kasovní úspěch přiměl Pagnola, aby rychle dodal nejprve divadelní pokračování Fanny - premiéra v prosinci 1931, premiéra filmové adaptace pak 2. listopadu 1932. Po trpké zkušenosti, kdy Paramount bez souhlasu zfilmoval jeho hru Topaz, založil nyní již movitý autor na jaře 1932 vlastní produkční firmu s ateliery v Billancourt a v Marseille. Svoje následující filmové projekty tak měl zcela pod kontrolou. V roce 1934 koupil dokonce v kopcích nad vesnicí La Treille, kde jako dítě trávil prázdniny, velký pozemek s cílem udělat z něj ‘Provensálský Hollywood’. V roce 1941 ho však byl nucen prodat Gaumontu, aby unikl nátlaku Alfreda Grevena, prezidenta Continentalu (viz můj text k filmu Havran), který ho nutil produkovat nacistické propagandistické filmy. 🤓 Pokračování textu u druhého dílu trilogie - Fanny (1932).(04.02.2025)(méně)(více)

Ano, je to klasika a asi i průkopník zvukového filmu, ale přesto na filmu hodně poznat, že byl původně divadlení hrou. Na druhou stranu musím uznat, že dialogy jsou opravdu silnou stránkou filmu a Raimu hraje opravdu výborně a celému dílu hodně pomáhá. I tak to na víc než tři hvězdy nebude.(26.02.2010)