Asfalt (1929)

[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Irena Havlová & Vojtěch Havel)]

[4,5*]"Dlhovalasomnájomné--zajtrasommalaodísťzbytu--naulicu...ajasaulicetakbojím!“Ohromne silná dráma zo zločineckého prostredia, odohrávajúca sa v rušnej, prekvitajúcej metropole Berlin na konci 20. rokov 20. storočia (je inak zaujímavé vidieť, ako vyzeralo toto mesto asi 15 rokov pred prakticky jeho zrovnaním zo zemou). Prichádza v nej k stretu dvoch protikladných svetov - sveta zločinu, ktorý predstavuje hlavná hrdinka, femme fatale Else Kramer (skvelá Betty Amann) a sveta slušných a poctivých ľudí, ktorý príkladne reprezentujú policajný dôstojník Albert Holk (veľmi presvedčivý Gustav Fröhlich, ktorého som vMetropolise (1927)tak trochu skritizoval pre jeho teatrálne prehrávanie) a jeho rodičia. A čo čert nechcel, aj taký poctivec, akým je Albert, je postupne sťahovaný temnou silou na druhú stranu a tak, ako si ho pomaly podmaňuje Elsa s jej neskutočne uhrančivými očami (a mimoriadne silným magnetizmom), tak si aj mňa podmaňuje tento film. Uchvátený som bol najmä tým pomerne zvláštnym, expresívnym spôsobom, ktorým sa snímka vyjadruje - minimalisticky, s minimom explicitných slov (iba s nevyhnutným množstvom medzititulkov), predovšetkým obrazom a výrazmi tvárí (často v detailoch). Úplnou virtuózkou v tomto ohľade je spomínaná Betty Amann, ktorá to hrá očami spôsobom, aký sa len tak nevidí. Videné s výbornou hudbou Karla-Ernsta Sasseho (1994)."Eštedovčerajškasombolhrdýnato,žesomsiplnilsvojupovinnosť--a teraz--“(10.09.2025)

Melodrama se dvěma aktéry, mladým naivním konstáblem a ženou, která se právě snažila ukrást diamant a za žádnou cenu se nechce dostat na stanici. Následuje romance, která ale není nijak hloupá nebo trapná, ale překvapivě dospělá a realistická. Všechny ostatní postavy jsou tady opravdu vedlejší, protože Gustav Fröhlich a Betty Amann si "kradou" každou scénu pro sebe.(18.03.2023)

Melodrama jak podle návodu, kterak zaujmout rozličnými dilematy v lidském životě, takže koukáme na spor legality, ilegality, legitimity, střetu zájmů osobních a zájmu "polis," zřejmě se nakonec objeví i otázky, co je tedy vlastně správné a co je špatné, no a samozřejmě že je správné to, jak nakonec film dojemně dopadne. Vizuálně s sebou film stále tahá některé expresionistické postupy, takže zaujme například kontrastním svícením a někdy i poměrně stylizovanými interiéry (např. v závěru šikmé schodiště po kterym běhá táta se synem a pak máma s Betty Amann). Gustav Frohlich svým vzezřením a svojí postavou v rámci příběhu děsně připomíná zoufalého hrdinského vojáčka Fredericka Zollera v Hanebnejch Panchartech, který se zmítá mezi tím, co mu káže zákon/stát/nadřízení, a pěknou ženskou.(31.03.2013)

Příběh ač jednoduchý a přímočarý, přesto dokáže zaujmout a v závěru dokonce i dojmout, kloubouk dolů. 80%.(03.04.2010)