Admirál (2008)

Admirál síce sprvu nevyzerá ako typický patetický ruský vojnový film, podobá sa skôr na západné filmy, ale v skutočnosti je. Až nebývale mnoho času dostáva romantická linka, nemôžem však povedať, žeby bola otravná. Poteší pohľad z bielogvardejskej strany ruskej občianskej vojny, len škoda, že film prakticky nekritizuje, len sleduje udalosti, ku ktorým došlo. Sleduje takmer ako dokument. Technická stránka je na vysokej úrovni, vojnové scény zaujmú, ale že by sa plytvalo špeciálnymi efektami, to povedať nemožno. A ten spomienkový záver na filmovom pľaci mi pripomenul Titanic, možno tam aj bola jemná inšpirácia.

Na to, že snímek Admirál pochází z matičky Rus, se kupodivu nejedná o žádný velký průser. O admirála Kolčaka jsem nikdy nějak extra nezajímal, aniž bych tušil, jak moc zasáhl do historie carského a posléze sovětského Ruska. Takže s námětem jsem spokojený, alespoň jsem se trochu dovzdělal. Ale zpět k projekci. Jeho největší vadou na kráse je to, že po shlédnutí divák vlastně neví, jestli se díval na válečný nebo sladký romantický film. Chápu, že se tvůrci snažili snímek trochu odlehčit, ovšem daleko víc, než romantické výlevy, bych ocenil například více akčních, respektive vojenských scén. Kolčak je zde zobrazován primárně v kladném obrazu, což mě malinko zamrzelo. Snaha o zbytečnou heroizaci, záměrné zamlčování negativních stránek hlavního hrdiny, tohle diváka fakt nepotěší. Děj jako takový má pozvolné tempo, atmosféra se vcelku povedla. Herecké obsazení taktéž není nejhorší. Efekty víceméně odpovídají rozpočtu. Za mě lepší 3*. K hodnocení přispěl i fakt, že tvůrci nezapomněli na naše statečné československé legionáře, kteří rovněž sehráli svou důležitou historickou úlohu a rozhodně to neměli jednoduché. 6/10.

Ideologii Admirála netřeba složitě rozkrývat. Neschovává se záludně za příběhem, ale prezentuje se jako jeho nedělitelná (jakkoli nutkavá a patologická) součást, což je zřejmě "nejférovější" způsob indoktrinace. Viděli (a oplakali) jsme to už mnohokrát a skutečně, přes celé to "military-akčně-politické" pozlátko pro pánský doprovod je ve výsledném pocitu film určený spíše fanynkám vojenského sestřihu.Soudržnosti celku neprospívá typicky rusky "širokodušný" nápad ukázat v jednom filmu "všechny Naše výdobytky" a být tak exportní. Takže vedle variací na známé scény z hollywoodských blockbusterů posledních dekád si prosvištíme i odkazy na ruskou literární a kinematografickou tradici ve vší rozmanitosti, projedeme se Transsibiřskou magistrálou, a v závěru dokonce přetřeseme i natáčení jednoho slavného sovětského filmu - nechte se překvapit.
Navzdory primitivní manipulaci s dějinami i city se Admirál v závěrečné scéně blýskne nezvykle důvtipnou a vlastně hlubokou rozvahou. To když v rámci svého světa, vědomě svázaného a idealizovaného žánrem, neodhalí jednu zcela nežánrově zestárlou tvář.
Jde o tvář právě naší vypravěčky a Kolčakovy milé Anny Vasiljevny; tvář, do níž se zřejmě hluboce zaryl stalinský lágr; tvář, kterou milosrdně neuvidíme, aby čistota našeho zážitku zůstala zachována.

Příběh admirála Kolčaka jsem trochu znala a ve filmu mě zajímalo hlavně ztvárnění československých jednotek na Sibiři. Protože jsem o nich, o jejich úloze a chování nečetla nic dobrého. Film Admirál je zabírá jen okrajově, škoda. Doporučuji ho však všem zájemcům o válečné filmy a o historii, zvláště ruskou a sovětskou.

Chtěl bych vidět to zklamání ruského obecenstva kdy se tvůrci vykašlali na jakékoliv větší rozebírání Kolčakova vojenského života a raději vsadili na špatně napsanou romantickou fikci. A přestože v závěru se tvůrci pokusili nakombinovat historické prvky, v prvé řadě to bylo jen proto, aby vztahu dodali na dramatu, nic jiného. A přestože nějaké emoce mezi hlavním párem nijak nedojmou, k finále se objevuje scéna (ovšem válečná, ne jinak) která je skutečně natolik řemeslně zvládnutá aby vyvolala patřičný dojem, za to s klidem v srdci hvězdičku nahoru. A ne víc. Nelze popírat že ruská kinematografie stoupá rapidně vzhůru, tento film ale naneštěstí zůstal někde naspod