Odnaždy v pustyně (2022)

Vôbec nie zlý vojnový film, rozhodne som čakal niečo horšie. Dalo by sa povedať, že ide o takú ruskú odpoveď na film "The Hurt Locker", keďže tiež pojednáva o práci pyrotechnikov, tento krát v ruinách mesta Palmýra, čerstvo oslobodeného od ISIS. Na rozdiel od onoho amerického náprotivku však nedáva dôraz na atmosféru, napätie či realizmus, ale vsádza skôr na úchvatný vizuál a viac akcie. Zároveň sa film pýši aj početným komparzom a množstvom techniky, až to občas naozaj vyzerá ako skutočné zábery zo Sýrie. Avšak tradičné neduhy ruských filmov, ako oklieštený a roztrieštený dej, nasilu vtlačená lovestory či trochu pátosu nechýbajú ani tu. Bez tak som ale relatívne spokojný a dávam veľmi silné tri hviezdy. 65%.

Pampúchovitý bibas, ktorému v hlave stále duní Čajkovskij, by sa naozaj skôr hodil na predavača blín a pelmeňov v nejakom rýchlom občerstvení než na odmínovanie. Kultúrne školenie o Sýrii zrejme odignoroval, inak by si nemyslel, že zbaliť moslimku a ešte sa s ňou aj vyspať, je to isté ako zbaliť Rusku na diskotéke v Irkutsku. Na druhej strane, má to spád, scenérie vyzerajú naozaj dôveryhodne, vybuchuje to vskutku spektakulárne a pátos v ruských (a vlastne aj amerických) filmoch tohto typu zásadne ignorujem, takže môže byť.

Jasný důkaz toho, jak je při výběru večerního filmu důležité nenechat se zmást zavádějícím názvem účelově evokujícím do ústního organu dujícího Lipku a též si zjistit, ze kterého konfliktu kakoj-to vojénnyj biják vlastně je, neboť v opačném případě si divák po pár minutách taky může připadat jako kolosální orgán. Zde perunžel nešlo o Afghán, ale o něco ve styluSmerť žďjot vezdě, a to v úplně stejné pustyně, akorát zde odnaždy pozdněje i němnógo na západ, v hlavní roli s Ivanem Čonkinem nejen obligátně samohonkou nasáklým, ale též prudce inteligentním až do té míry, že mu vůbec není divné, že z někoho s vizáží důkladně vyžraného bravógo saldáta Švejka (v důchodu) na první dobrou zvlhne sýr ztepilé Syřanky, byť tato na rozdíl od něj nepamatuje nejen obléhání Stalingradu, ale patrně ani bombardování Grozného, a kterou k tomu všemu potkal bezprostředně před vskutku bombovým zážitkem. Nicméně pokud jeden při sledování příliš nehloubá ani nad tím, kdo že to ve zde líčeném zcela spravedlivém a upřímném boji proti tomu islamistickému zlu s páně Bašárovým požehnáním odnaždy důsledně srovnal se zemí Halabskou gubernii, přičemž tipjér bez mrknutí oka od Sahelu po Kavkaz verbuje kdejakou vymaštěnou hadrovou verbež a promptně jí lifruje krmit děla na Donbas, dá se to s logikou vysazenou na neutrál dohledět bez příliš opleskané čelní kosti.

Chlapský film u odminovávání Palmýry ruskými ženisty, bojem s nepřítelem a odpočinkem.

Nejznámější pravidlo - když uvidíš utíkat pyrotechnika, snaž se ho předběhnout. Závěr: doporučuji.