Sojuz spasenija (2019)

Čo sa týka deja, spočiatku na nás film chrlí len množstvo ťažko identifikovateľných postáv s ešte ťažšie identifikovateľnými motiváciami, čo môže pre tých, čo sa v histórii nevyžívajú pripadať nanajvýš nudné. V druhej polovici filmu sa však už začínajú diať oveľa zaujímavejšie veci. Od chvíle vypuknutia vzbury sa tempo  poriadne rozprúdi a film sa stáva takmer dokonalý vo všetkých ohľadoch. Vizuál je krásny, hudba je intenzívna a dodáva dianiu grády, a samotná dramatizácia deja spoľahlivo zaručí napätie až do záverečných minút. Herecké výkony sú vo väčšine prípadov taktiež na vysokej úrovni. Z historického hľadiska ide viac menej o presnú a nezavádzajúcu rekonštrukciu vtedajších udalostí. Rovnako tak mi film pripadá skôr nestranný, a nahliada na dané udalosti z oboch strán barikády. Preto je možné si vybudovať sympatie k obom stranám, čo nie je vo filmovej tvorbe (a už vôbec nie v ruskej) obvyklým javom. 75%.

V prosinci 1825 přišel do Petrohradu Mikuláš, a místo obvyklého rozdávání banánů za básničku pár přitroublým dětem tentokráte pro změnu nechal vykartáčovat pár přitrouble zromantizovaných horkých hlav za vzpouru. A jelikož právě vrcholila doba zoufalého valení klínů krutě nesmočivších nešťastníků do hlav sveřepě nemrdavých krasavic, horkokrevně unáhlených soubojů o kdejaké pičoviny i kdejakou piču a až morálně patologické pseudocti, jejíž ztráta byla snad horší potupa než ukázat Taťáně Larinové malé péro, stalo se Povstání Prosincáků na dlouhá léta ruského romantizmu dokonalou masturbační fantazií snad každého nehezkého, uhrovitého recitátora na východ od Košic, a později i ideologicky pokrouceným pornem mnoha bolševických básnířů. V současnosti se, i navzdory opětovné autokratické dicktatúře cara Putina I., ožehavého tématu zmocnil Sojuzmultfilm a přeqapivě z něj uplácal záživně i výživně natočený, nepatetický a historicky nijak moc nezkreslující velkofilm o tom, že Prosincáci byli tak trochu kokoti a báťuška Mikuláš tak trochu zmrd. Až na to, že ti ruští nagelovaní pupušové vypadají jeden jako druhý a po chvíli máte dost problém bez zřetelných jmenovek „Привет, я Уколотьной“ rozlišit Trubkovského od Prstila, se jedná o velmi solidní, veskrze zábavnou a poměrně velkolepou podívanou s možností budoucí repetice.

Tak nějak mi bylo jasné, co chtěl ruský režim tímto filmem nenápadně sdělit. Odpor je marný. Zajímala mě ale forma. A podle všeho to tedy bude, že vás rozstřílíme na cucky děly.

Jak už to tak u mých pocitů z filmů bývá, přišlo mi, že to bylo poněkud dlouhé a poněkud přeplněné postavami. Jinak ale musím asi trvale kinematografii Rusáků přeřadit do světové špičky, protože v každém dalším ohledu to byla paráda. 80%

Technicky a výpravou brilantní, jak u ruských historicko vojenských fláků očekáváte. Se scénářem je to poněkud horší, protože se obávám, že kdo alespoň v základech divák neví, kdo byl Konstantin a proč ho Alexandr I: zbavil následnictví, kdo Mikuláš I., kdo byl Trubecký a kdo Miloradovič, bude se v těch postavách v uniformách třrochu ztrácet. Některé důležité události jsou shrnuté jen vysvětlujícími mezititulky, přitom by byly důležitější a zajímavější než romantické námluvy Muravjova-Apostola. Jenže jsem poslední dobou tak dychtiv historické náplně na úrovni, kterou dnes sotva která produkce dokáže naplnit, že tyto poklesky odpustím a raději film ocením za zmíněné klady, ke kterým doplním snahu vidět událost z obou stran a poměrně objektivně.(07.08.2025)