Aby každý den byl sváteční (1960)

Tedy, kam se hrabou Potomci a předkové na toto rudě rozjasněné dílko mapující první Máje od roku 1945. I když se máj v pětačtyřicátém začal o pár dní později. 5.května velký sváteční úklid, protože 9. přijela s písní na rtech rudá armáda. Proto je potřeba postavit pomník, první stavba v poválečně zničené Praze byl podstavec pro tank. Loučení s bratry osvoboditeli. Rudé armádě nikdo zásluhy na osvobození nebere, v cyklu Potomci a předkové je to zdokumentováno dokonale, nicméně zde to účelovostí a agitací nechutně přetéká. Naneštěstí je do toho zahrnuta i hlasová intonace komentátorky dokumentu. 1. Máj 1946. Svátek radosti dělníci a studenti zase pospolu, všechen lid slaví první rok po válce. O rok později již dochází k přeměně k socialistické společnosti, tedy podle slov v dokumentu. Obraz i prvního festivalu mládeže a studentstva, jenž je skutečně všekulturní setkání, aby ne, dobrá nálada po letitých strastích se ani po dvou letech nevypařila. Ale už tu máme plenární schůzi KSČ a Klementa jako hrdinou vůdčí osobnost. Únor 48 je zde proklamován jako vítězství síly a vůle lidu. Jednoduše řečeno, všichni to tak chtěli, ať chtěli, nebo ne. Beneš musí kapitulovat. 1. Máj 1948 už je rázným vykročením vpřed. A znovu tu máme zrození světového unikátu. Závod Míru, jako největší amatérský závod s nejsilnější tradicí. Radostně a úsměvem si volíme své odborové zástupce. Toto je ona lidová demokracie, neb je zde první dělnický prezident. Gottwald nastupuje svou krvavou prezidentskou dráhu. Jeho prezidentský slib vyznívá pro diváka s rozhledem opravdu prazvláštně. Exotické delegace z celého východního světa, i z dosti vzdáleného východního světa, zcela zastírá návštěva přítele a bratra Chruščova. Stále je zde více a více radosti, těmito výrazy nás provází celý dokument. Radostně pracovat a radostně žít, budovat republiku i sociální spravedlnost. Revoluční myšlenky podupané a poplivané nekompromisní vlnou stalinismu a politických zločinů 50. let v ČSSR. Za všemi těmito úsměvy se skrývají tisíce záměrně zničených, lidských osudů jedinců i rodin. Politické monstrprocesy, odsuzování bývalých funkcionářů KSČ a kontrola nad myšlením společnosti. Je vidět, že soudruzi se pokoušeli na začátku revolučních šedesátých let udržet své myšlenky při životě. Daleko střízlivější pohled na tuto dobu nabízí dokumentV srdci Evropy, ze zmíněného cyklu Potomci a předkové natočený v roce 1968. Tato rudá osvěta ani neobsahuje žádné raritní záběry, takže u mně bez šance na pozitivní přijetí.

Socialistická propaganda? Ano. Historie? Ano. Pravda? Ano, také. Praha se po válce měnila a společenský systém i tehdejší duch lidí a společnosti určovaly ráz těchto změn. Zhruba do 60.-70. let minulého století život lidí byl prostě více kolektivní, protože je nerozdělovaly technické prostředky, které dnes lidem často zcela nahradily nebo zvirtuálnily živou komunikaci a činnosti. A tato kolektivita v duchu solidarity, kterou zesílila válka a život v protektorátu, vydržela zhruba 15-20 let, než ji začaly rozkládat stereotyp, zklamání a nové věci a skutečnosti. Další období elánu a víry přišlo až po roce 1989, ale i ono je již pryč - ze stejných důvodů, jako to poválečné. ___ Zajímavý dokument o proměnách hlavního města, z kterého se člověk mimochodem dozví, že právě v Praze proběhl I. Světový festival mládeže a studentstva (1947) i první Závod míru na trase Varšava - Praha a Praha - Varšava (1948).

Au...

Zaujalo ma koľko bolo svetelných reklám v Prahe... 60%.