7 dní v Havaně (2012)

Navštivte radšiTokio. Neprohloupíte! Co se týče7 dnů v Havaněz nižšího standardu skrze umně užitou rapidmontáž nahrazující slova a hororový nádech vybočuje pouzepáteční povídkaG. Noého. Jako celek na mě filmová Havana ve své reprezentaci pak zapůsobila jako místo, které má svůj půvab, svou osobitost, nakonec se však před každým návštěvníkem uzavře do svých vlastních zákonitostí a labyrintů (ne nadarmo jsou tři ze sedmi povídek vyprávěné z pohleduturisty), takhle ale při pohledu zvenčí nutně působí každé velkoměsto. 50 %

Prva a piata poviedka su lepšie,druha v hlavnej ulohe s Kusturicom pôsobi dobre,ale aj tucitit ako sa začne film opakovat.tretia o spevačke Cecilie ma velmi nezaujala,štvrta ma velky priestor ale nedokaže ho využit na nič ako su potulky mestom,šiesta nema vyraznu postavu,ani zložity osud,siedma je trocha zabavna,ale hlavna postava neskutočne otravna.

Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %.

Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky.

Sedm dní s mou milovanou Havanou, jako vždy smyslnou a kouzelnou v sedmi různých střípcích z nichž některé byly tragické (Gaspar Noé a jeho Rituál, to co mělo jako znamenat??? To byl čistý odpad), některé na pohodu ale nijak vyjímečné a tak jediný můj oblíbený Julio Medem dostál svému jménu a jehoCeciliaměla v sobě jiskru, malebné kouzlo i lehké erotično. Celkově ale tohle kubánské rande bylo mírným zklamáním, láska na první pohled by z toho určitě nebyla....