Vortex (2021)

Některé pohyby kamery, piruety oddělených obrazů, jejich prostřídávání, kontrast, úhly způsobené posunem os, jsou fascinující. Jinak je to další ze slow cinema, kterého jsem zatím viděl míň a hlavně od Oliveiry. Pořád mi v hlavě běželo srovnávání s Hanekeho Láskou: Riva byla jednoznačně větší herečka v tradičním slova smyslu, ale tohle šontání, šourání a neschopnost se vyžvejknout jde Lebrun výtečně. Argento zas oproti Trintignanovi oplývá velmi temným krvavým charismatem. Silná je scéna, kdy se svlékne a sprchuje. Noe není špatný, jen je pozér a příliš trendy.

„Život je jako sen“ Gaspar Noé po celou svou filmovou kariéru dává prostor postavám ocitajícím se v extrémních situacích vinou svých špatných rozhodnutí. Od narkomanů, pedofilů a sexuálně uvolněné mládeže se trochu nečekaně přesunul ke stárnoucímu páru a natočil tak svou variaci na HanekehoLásku. Také zde se pečující muž (v podáníDaria Argenta, režiséra legendárních giallo thrillerů) musí postarat o svou manželkou s těžkým neurologickým onemocněním (novovlná herečkaFrançoise Lebrun). Zaťatost a snaha žít alespoň částečně svůj život stárnoucího intelektuála, vede hrdinu k postupnému vzdalování se od manželky. Ačkoliv Noé neservíruje žádnou explicitní scénu nebo šokující pointu, je jeho snímek i tak silně katarzní, a to i díky zvolené formě oddělených "obrazovek" pro obě hlavní postavy.

Kdyby se jednou udělovala cena za to, kdo dovede do 2 hodin vměstnat nejvíce beznaděje a deprese, ve finále by se spolu určitě ocitli Gaspar Noé a Fialovej hnus. Tento film je postaven na naprosto přesném herectví Daria Argenta a Françoise Lebrun. Pokud trpíte panickým strachem ze stáří, tak doporučuji se tomuto snímku velkým obloukem vyhnout. Nápad s rozpůlením obrazu byl vynikající. Bohužel 135minutová stopáž je intenzivní, ale i nesnesitelně stereotypní a není možné se vyhnout občasné nudě. [70 %]

Nádherné. Moja duša si prišla na svoje. Dlhá, natiahnutá stopáž a pomaly sa vlečúci dej snímku ja osobne zbožňujem, len umocňujú a odzrkadľujú tú prázdnotu, samotu, odcudzenie medzi manželmi, bezútešnosť staroby a pomalé plazivé ovládanie mysle chorobou. Pohľad na tony kníh v každom rohu bytu, ma hriali na srdci a posledné zábery filmu na prázdne priestory bytu, kde skončili dva životy, dva svety, vášeň pre umenie a láska, ma na srdci zaboleli.

Vortex ma už prvým svojím záberom pôsobivo utvrdilo v tom, že pozerám umenie. Ja tohoGašparafakt extrémne žeriem. Nechápem len, prečo sa každé jeho ďalšie dielo teší čoraz menšej popularite, resp. z hľadiska veľkosti publika nevýraznej odozve. Porovnaniu sAmoursa dá prakticky ťažko vyhnúť, keďže ide o takmer totožný (len inak naformulovaný) príbeh, ktorý je nezameniteľný iba svojím rukopisom. Preto nerozumiem, žeHanekedokázal s tým, narozdiel od Vortex, tak masovo uspieť, keď tam ani nekombinuje žiadne priebojné filmárske postupy a plaví sa po obyčajne osvedčenom obsahu. Netvrdím, že ma Vortex dostalo viac než Amour, len mi je trochu ľúto, že to nemá podobné možnosti. Reakcie sú pomerne zmiešané, ale prevažne nadšené, takže to okrem iného spĺňa všetky predpoklady na vrúcne a široké prijatie. Noé konečne upustil od svojich audiovizuálnych úchyliek a dopadlo to tak, že to nikoho, až na jeho fanúšikov, nezaujíma. Dúfam ale, že tento jeden z najlepších artových režisérov súčasnosti na podobných remeselných hrátkach tak skoro nepoľaví a veľmi mu prajem, aby okolo jeho diel nebol ošiaľ len z hľadiska kontroverzie, ale aby zožali niekoľkonásobne väčší úspech bez toho, aby musel10min znásilňovaťMonicu Bellucci. Vortex trochu stráca na slabšej presvedčivosti podaných výkonov.