Vejdi do prázdna (2009)

6/10. Challenge číslo 15-Round 11-Lucky Number-Hráč 9-J *A*S*M.Tenhle poslední film z výzvy mi dal zabrat víc, než bych čekal. Přemluvit se, abych ho vůbec zapnul, byl menší sportovní výkon, ale nakonec jsem se překousl a řekl si, že měsíc je potřeba uzavřít a nebylo to tak fyzicky náročný, byť stopáž 3 hodiny je znát a ten duch hlavního hrdiny tam lítá tak často, že by mu i dron záviděl letový čas. Gaspar Noé je kontroverzní jméno na francouzské scéně, který se proslavil díky známé rape scéně z Irreversible. Za mě je jeho vrchol Climax a taky jeho prvotina Sám proti všem, která mě svého času dost solidně zvedla ze židle. Tenhle film se mezi zásadní kusy jeho tvorby určitě řadí a právě to mě donutilo si to dohnat, i když jsem tušil, že to nebude úplně oddechovka před spaním. Neonové Tokio, které vypadá jako kdyby se Blade Runner šel projet na LSD. Halucinogenní vizuál, drogy, prostitutky, spousta nahoty i sexu. Věci, které Noé umí dávkovat jako bonbony na party a které já ve filmech oceňuju. Jenže pak přichází posledních čtyřicet minut. Kamera začne poletovat zdmi, postavy mlčí, děj se tváří, že šel na cigárko a vrátí se až po titulcích a to mě upřímně štvalo a nudilo. Formálně je to podívaná výrazná a stylová. Obsahově je to ale na můj vkus unylé a už to neutáhne ani ten psychedelický kabátek. Nelituju, že jsem to viděl. Soft porno pasáže byly docela cool, autonehoda působila až nepříjemně autenticky a přál bych si, aby Noé přidal více násilí, tady se držel až neobvykle při zemi. Takže zůstávám někde uprostřed. Jsem rád, že jsem si to odškrtl, mít film jen 2 hodiny, ocenil bych jej víc.

Pribeh o dílerovi drog, ktorý si pred smrťou prečítal tibetskú knihu mŕtvych, a tak vedel, čo sa s ním deje potom, ako ho pri drogovej razii odpráskli. A keďže má ťažkú fixáciu na svoju sestru, tak poletuje nad Tokyom a urobí presne to, pred čím tibetská kniha mŕtvych varuje. Čital som ju tak pred 20 rokmi, ešte niečo si z toho pamätám. Natočené z pohľadu onoho dílera, respektíve jeho poletujúcej duše, more obrazových halucinácií, skákania v čase, aby režisér/scenárista vyobrazil postavy a ich osudy. Nápad zaujímavý, ale hodne natiahnutý a kľudne by som bol rád za o hodinu menšiu minutáž. Je mi jasné, čo tým chcel básnik povedať, ale ja na tieto ťažké umelecké filmy nie som. Tento film som našiel v zozname počinov, ktoré nie sú známe, ale oplatia sa pozrieť. Nuž, nie som si istý.

Úvod je více než slibný a diváka hezky připraví na poněkud zvláštnější ražení filmu, kterému bude vystaven po další dvě hodiny. Celkově musím říct, že se mi osobitý přístup k příběhu Oskara a Lindy zamlouval docela dlouho - chození po městě, návštěva baru, střelba, poletování nad Tokiem, ohlédnutí do minulosti (které vnímám jako vrchol filmu, ať už pro svůj styl točení "zezadu", nechronologický postup vyprávění, nebo z toho důvodu, že nám z celého snímku nejlépe nastínilo rodinné zázemí a psychologii dvou hlavních postav)... Ovšem jakmile už to poletování nad Tokiem začalo trvat podezřele dlouho a film se s dějem nikam nepohnul, chtě nechtě mi došlo, že to je všechno; že už víc nebude a tohle je vše, co si pro násNoéaž do závěrečných titulků připravil - hodinové létání nad Tokiem: od vyšetřování Oskarovy vraždy ke zničené Lindě a zase zpět. Sledoval jsem to dění, a byl jsem zklamaný. Psychedelické snění to sice po celou dobu bylo, to ano, jenže to neznamená, že se od střelby v baru vývoj filmu zastaví, a uvázne tak na mrtvém bodě.Vyhodnocení:Stopáž v důsledku toho pak byla nesoudná a film jsem tak vypnul

Halucinogenní bloudění ve vzpomínkách, utápění se v nekončících depresích, zážitcích a emocích, zprostředkované silnou a netradiční kamerou, styly a efekty, ze kterých jde hlava kolem. Upřímně lituji všech, kteří si tuto abstrakci pustili bez vědomosti a známosti okolností, neb o toho tolik museli přijít. Proto je nutné také podotknout, že jestli na snímek nejste naladěni, tak jej jednoduše nepřijmete a budete jeho "tvar" a "chuť" odmítat a nikdy se mu nepodvolíte. Tento kus je umělecký a ačkoliv se v něm dá lehce ztratit je silný a fajn. Jen by to mohlo být o 10 minut kratší - to uznávám.

Potenciál utopený v miestami až nestráviteľnej polohe zbytočne komplikovanej tvorcovskej intervencie, ktorá akoby ani netušila, čo presne chce sebou povedať a divákovi zdeliť. Milujem výsledkyNoéhorukopisu, ale Enter the Void je azda jedinou výnimou, ktorá vo mne zanecháva nie, že zmiešané pocity, pretože tie som mal z takéhoLux Æternaurčite, a bolo to niečo úplne iné, vôbec nie takto sklamané, ale zarážajúce, v rámci ktorých až nechápem, ako je možné, že ma ostatné jeho diela "spravidla" tak sugestívne k sebe ťahajú. Moje výčitky smerujú najmä k mnohým fimárskym aspektom, ktoré sú extrémne prehnané a zbytočne divákovi ničia jeho nadšenie a možný pôžitok, kde pokúsim sa zmieniť aspoň zopár najhlavnejších. 1) kamera - otrasne roztrasená, nelogicky sa pohybujúca a zväčša nezmyselné zábery zaberajúca. 2) výkony - hodne slabé. 3) sekvencie - v obsahu sa nedá poriadne orientovať, lebo je vyskladaný zmätene a absolútne nedáva jasne najavo, čo prečo v danom momente ukazuje. 4) stopáž - načo. A to nehovorím o tom iritujúcom blikaní, ale snažím sa ho v rámci formy akceptovať.