Carne (1991)

Nebál bych se mluvit o uměleckém zážitku. Noé dal hned ve svých počátcích tušit, že se jedná o velmi kreativního režiséra s obrovským uměleckým cítěním. Kamera, střih a zvuk - to byla pastva pro všechny lidské smysly a 40 minut uteklo nesmírně rychle. Krásně podmanivá hra s divákem. Ani děj není marný. Hraje si ze zajímavými existenčními otázky a hodně mi to připomínalo Camuse či Sartreho. Opravdu velmi dobré. Na snímek jsem koukl bez očekávání jako na předskokana k Sám proti všem - o to víc se teď těším. [80 %]

Nihilisticky agresívne vnútorné mäsiarove komentáre, prerušované medzititulkami, sprevádzanými ohlušujúcim zadunením a zábermi z gore hororov. Ich sledovaním si kráti voľné chvíle autisticky zamĺknutá mäsiarova dcéra. V mladosti opustená matkou (dcéru ako potomka neuznala, chcela len syna). O výchovu sa stará otec- mäsiar, pracujúci zároveň na konskom bitúnku. Vyrastá v prostredí sociálneho napätia (otcovi nestačia peniaze na vychovávateľku, prevádzku mäsne, ani na nájom) a absolútnej otcovskej lásky. Tá zahŕňa zároveň potlačený sexuálny cit i divú žiarlivosť voči potenciálnym dcériným nápadníkom. Na ploche 40 minút vyrozprávaný príbeh s celovečerným potenciálom. V nezameniteľne originálnom spracovaní najsilnejších režisérových režijných diel (Mäsiar, Sám proti všetkým, Zvrátený).

Dcéra konského mäsiara jazdí na hojdacom koníkovi. Bizarne vtipné. Noé sa nebojí nechutných záberov, ktoré vie prestriedať podmanivého strihu na obrazy smútku, prázdnoty a depresie. Bezútešnosť z filmu priamo sála, no nechýba mu dynamika, vďaka ktorej nenudí. Prázdne motivačné citáty ozývajúce sa z televízie nepomáhajú, neponúkajú presný návod na riešenie problémov a ostáva po nich len pachuť menejcennosti. Hlavným hrdinom chýbajú zmysluplnejšie ciele a prejavuje sa v nich deštruktívne nutkanie a temnota. Odvážny počin, ktorý si zasluhuje viac pozornosti.

Gaspar Noé přináší krátký neveselý pohled do života koňského řezníka z předměstí Paříže a to na ploše několika let, kdy sledujeme jeho nezdravý vztah k dospívající němé dceři a pěstování nenávisti k celému světu. Celé to slouží jako prolog k následnémuSám proti všema je tedy potřeba tyto dva snímky vidět za sebou. Ovšem naturalistická scéna ze začátku tohoto filmu je pouze pro silné povahy, a proto bych tenhle kraťas rozhodně nedoporučoval všem. Zejména ne milovníkům koní.

Na to, že ide o nezávislú prvotinu Gaspara Noéo. je to neskutočne geniálne. Kamerové zábery, strih, zvuk, dej... Takéhoto Noéo mám rád. Avšak miestamy to bolo až príliš samoúčelné, takže niektoré zábery keby sa vynechali, by tomuto kúsku určite neuškodili. Mojim veľkým paradoxom je fakt, že príbeh Butchera som videl presne od zadu. Najprv posledný In to the void, potom I stand alone a až na koniec Carne.