Climax (2018)

Gaspar Noé by chtěl po Enter the Void zajít ještě dál, není však zřejmé kam, když už jednou klimax svého filmařského přístupu dosáhl. Hezká taneční scéna v úvodu, fakt se mi velmi líbila. Všechno, co následovalo po ní však už i z toho důvodu, že film byl natočen v roce 2018 (ne třeba 1993), působí značně obehraně, a já bych si dovolil tvrdit, že to je přesný protiklad toho, co chce svými filmy Gaspar dosáhnout. Dokážu si představit, že jediná skupina obecenstva, která ještě mohla pociťovat nějaký šok, byly dnešní maminky, které určitě musely trpět při scéně konzumace alkoholických nápojů malým klučinou, který je později z obav o jeho bezpečnost uzamčen v malé místnosti bez maminky, bez své flašky s vodou, bez krabičky se svačinkou, bez teplé deky...

Tohle šílenství znamenalo nechat se dobrovolně stáhnout do spirály, ze které není úniku. Znáte ten stav? Někdo ho už zažil, někdo ho teprve okusí a někdo touhle party horečkou žije právě teď. Každopádně tuhle situaci jednou potká každý: Je vám zle od žaludku, ležíte v útrobách klubu, zvracíte a váš fyzický i psychický rozklad doprovází jen nekonečné dunění techna. Stěny se klepou a celý ten zážitek je o to frustrující, že se jen zoufale upínáte k vidině taxíku, který vás odveze do bezpečí domova. Teď si ale představte, že z té budovy není cesta ven. Jste v nekonečné psychóze, nedobrovolně předávkovaní LSD, uvězněni v opuštěné škole. Šílenství už nejde zvrátit a trip se mění v agónii. Climax je tancující šílenost, která vás vyždímá až na dno. A když konečně přijde ráno? Zjistíte, že světlo na konci tunelu nemusí být vždy úlevou. V tomhle případě je to jen nemilosrdný den, který nasvítí hrůzu a trosky, co po téhle noci zbyly.

Scenár mal vraj len 5 stránok a herci mali teda voľnú ruku čo sa týka improvizácie. A je to rozhodne poznať. "Príbeh" o postavách, z ktorých by sa každému správne pokryteckému kresťanovi postavili vlasy dupkom. Vnímanie reality sa s každým dúškom sangrie pokrivuje, ohýba a vytlačujú sa potlačované pudy. Oceňujem predovšetkým atmosféru, ktorá prostredníctvom roztrieštenosti intenzívne vťahuje a tlačí do mysli ten nepríjemný pocit, že prúser je nevyhnuteľný budúci krok všetkých zúčastnených. Ak máte chuť na niečo podobné, tak si dajte radšej film matka! (2017) a ak trváte na zapojení tanca do deja, tak potom odporúčam film Suspiria (2018).

Climaxna mě působil hodně silně hlavně díky atmosféře, kameře a hudbě, která postupně vytváří čím dál větší napětí. Není to klasický film s jasným dějem, spíš jde o pocity a o to, jak se situace postupně vyhrotí, takže jsem měla chvílemi až nepříjemný pocit. Některé části jsou docela chaotické a náročné na sledování, ale právě to dělá film jiný a originální. Musela jsem se opravdu soustředit, abych všechno vnímala. Dávám4z5hvězd, protože je to silný zážitek, i když není úplně pro každého.

Nič v zlom, ale za mňa, nebudem hľadať filozofiu / umenie tam, kde jednoducho nie je.. Aj keď je pravda, že "dnes" sa dá nájsť kúsok práve "filozofie / umenia" asi vo všetko, teda ten, kto chce, vie nájsť a nájde.. Ale pre toto "dielko" sa tak tváriť nebudem.. Vidím, resp. počujem hudbu, tančiacich študentov, nejakú choreografiu, k tomu neplánovanú prímes zrejme nejakých drog do pitia, pár "nešťastných osudov ľudí" a všetci sú zrazu z toho mimo. A samozrejme, večierok musí skončiť nejakým "nepredvídateľným" nešťastím. Za mňa, škoda času..