Zvrácený (2002)

Co na tohle mám říct? Zvrácený? Ne, pořádně nechutný prase. Byl to ten nejodpornější film, který jsem kdy viděl. Říkam si, jestli to za ten úvod stálo..
Jako kdybych bral vpotaz, že to měla být DantehoBožská komedie, což asi jo, řekl bych si, že je to geniální. Kdybych to tam nějak nepoznal, asi bych si propíchl oči vidličkou. A jo, fakt bych to nedoporučoval na rande. Možná jako pomstu. Ale jinak ne. Fakt jsem traumatizován.

Chápu všechny, co považují Gaspara Noého z toho zvráceného, šíleného maniakya. Nechápu ty, co říkají, že Noé nedokáže poznat hranici mezi uměním a čistým naturalismem bez vhledu umělecké duše, protože je svým způsobem geniální. Jeho experimentální filmařina přináší nejednu závrať, nejedno znechucení a nejeden odklon hlavy. Mám vůbec nejradši, když mě film překvapí a ukáže nové kouty a to i ty šeredně odporné. (nevyžívám se v násilí a netoleruji jej, ale nevůle mluvit o něm je jako jej připouštět)

Měl jsem chuť to po deseti minutách vypnout jak mě vytáčela ta rozjívená kamera, ale nakonec jsem to dokoukal. Popravdě, většinu času je to nuda, dejme tomu dvě silné scény (znásilnění a ta s hasičákem), ale jinak je to jen taková tuctová úvaha o násilí, obohacená pár gore momenty. Zkrátka nic skutečně rafinovaného, co se obsahu týče (např. snímky jako Mechanický pomeranč nebo Srpski film mě rozebraly mnohem více), ten "hlubší" dojem, který tomu dodává retrográdní forma vyprávění, je jen iluze.

Můj nejoblíbenější film odGaspara Noého. Úvodní scéna sice divná, říkáte si, na co se to sakra koukám a kam má tohle směřovat, ale následně začne krutá, zuřivá a nepříčetná jízda, že mě to až překvapilo. Zvrácený má nejen režisérovu typicky podmanivou halucinogenní vizuální stránku, ale tentokrát i velmi funkční, originální a vztahující formu, kdy se film odehrává od konce a směřuje neúprosně na začátek. Největší haló -ta jedna scéna- celého snímku je nechutnost a teror nejvyššího kalibru, o to horší, když ta scéna trvá opravdu dlouho a působí tak moc skutečně. Nevýhodou vybrané formy je fakt, že od té nejživější a nejintenzivnější části směřuje film na začátek, který je čím dál tím víc poklidnější a současně i bohužel méně zajímavý. Kdyby byla tato místa obohacena o nějaké myšlenky či zajímavé dialogy, nehejtil bych a možná bych šel i na 5⭐. Tak či onak chápu, že to funguje jako jistý antiklimax, ale i jako zrcadlo nastavené tomu zvířecímu úvodu (nebo snad závěru?).Vyhodnocení:Tenhle nepříčetný a divácky vděčný Gaspar Noe se mi líbí

Těžkotonážní soda, tento film. Triviální příběh o pomstě převyprávěný pozpátku, obohacený o dvě explozivní násilné scény. Perfektní herecké výkony, neotřelé kamerové exhibice a bohužel také mírně jalový scénář, což je dle mého subjektivního názoru, jediná slabina tohoto filmu. Hodně diskutovaná scéna znásilnění je opravdu šokující. Schizofrenní, poletující kamera se rázem na devět minut přemění ve statickou úchylnou nemesis, která si užívá to neskutečně dlouhé utrpení, aby se v závěru scény pohnula a zblízka si vychutnala explicitní kopanec do tváře Moniky Bellucci. Ano, Gaspar Noé není režisér pro každého.