Poslední noc v Římě (2010)

Trochu ťažšie uchopené. Úplne rozumiem, že niekoho dokáže tešiť, resp. učarovať daná nahota a jej explicitné zobrazenie, ale pokiaľ si spomeniem na nezabudnuteľne brilantnéLa Vie d'Adèle, tak sa jednoducho neviem odpútať od názoru, že má tento motív v sebe obrovský potenciál, ktorý priam túži byť vyťažený, ak chce spracúvať tému lásky, vzájomné zblíženia a puta alebo náklonnosti či vášne a citu medzi dvoma osobami ženského pohlavia s nádhernými telami. Habitación en Roma tento aspekt vyťažený nemá a pracuje len s nahotou ako takou zabalenou v póze hlbšieho významu bez väčších ambícií na kvalitatívnom výkone v prenesení jej nevýrazne významných prvkov do popredia cez intimitu. Pretože nahota a intimita sú dva rozdielne pojmy, ktoré môžu ale nemusia ísť ruka v ruke. A tu teda zďaleka nejdú.

Dvě bisexuální turistky, Španělka Alba a Ruska Nataša, se potkají v Římě, najdou v sobě zalíbení a skončí spolu v posteli. Dlouhonohá Ruska má postavu modelky, Alba je menší a má docela dobrá prsa, i když její postava je na můj vkus trochu hranatá. Holky se věnují lesbickým aktivitám a mezitím si spolu povídají. Ten, kdo by očekával, že se budou bavit o nějakých banalitách ze svého osobního života, ať už pravdivých nebo vymyšlených, by se však mýlil; obě jsou totiž intelektuálky. Jako první přichází na přetřes fyzikální teorie superstrun. Děvčata diskutují o její správnosti či nesprávnosti. V pasážích zabíhajících do oblasti vyšší matematiky jsem se bohužel trochu ztrácel. Problémem je, že teorii superstrun zatím nelze experimentálně dokázat. Nataša vymýšlí zařízení, jehož pomocí by se dal příslušný experiment provést, a protože se jí nechce vylézt z postele pro papír a tužku, kreslí jeho schéma Albě prstem na břicho. Alba se hihňá, ale nepřestává sledovat výklad, který ji zjevně zaujal. Následuje sexuální scéna. Poté holky debatují o gravitaci. „Ve vesmíru existují čtyři hlavní síly: silná, slabá, elektromagnetická a gravitační. První tři jsou kvantované, ale čtvrtá prý nikoli. Nevidím důvod, proč by gravitace neměla být kvantovaná,“ míní Alba. „Jenže vědci zatím žádný graviton neobjevili,“ namítá Nataša. „Ale objevili, jenom ho nepoznali. Říkají mu Higgsův boson!“ zvolá Alba a vysvětluje, proč je Higgsův boson oním hledaným gravitonem. Následuje sexuální scéna. Holky mezitím popíjejí víno a jejich rozhovor sklouzne ke starším a dnes již opuštěným vědeckým teoriím. Ukáže se, že obě jsou čtenářkami spisů německého paleontologa Edgara Dacquého (1878–1945), kterého po vydání jeho knihy Urwelt, Sage und Menschheit (1924) vylili z univerzity a od té doby si v akademických kruzích už ani neškrtnul. Nataša zpaměti cituje: „Člověk je zvláštní bytostí, zvláštním pokolením, a už na prapočátku byl tím, čím měl být a čím se měl stát, bez ohledu na rozmanité a zásadní proměny své postavy. Člověk, ač tělesně i duševně rodově spřízněný se zvířecí říší, byl od prapočátku vyšším potenciálem, takže všechno ostatní se musí odvozovat od jeho pokolení, a nikoli naopak.“ Alba lituje, že Dacqué nikdy podrobněji nepropracoval dělení lidských typů na typ praadamovský, adamovský, poadamovský (resp. přednoeovský) a noeovský, které se od sebe do jisté míry lišily, pokud jde o utváření jejich těla: „Logicky by to patřilo do knihy Die Erdzeitalter, ale on tam svůj výklad prostě najednou uťal,“ povzdechne si Alba. Následuje sexuální scéna. Řeč se stočí na chaosmagii, která vešla v širší známost v roce 1987 a v roce 2010 už začínala jevit známky stagnace. Alba říká, že přínosem chaosmagie je metoda sigilizace a vytvoření tzv. uranské barbarštiny coby zaklínacího jazyka. Nataša namítá, že ani jedno z toho nebyla žádná novinka. Sigilizační metodu chaosmagikové převzali od A. O. Sparea nemluvě o tom, že ji znal už Kornilij Agrippa. Uranské barbarštině předcházel obdobný jazyk, který vymyslel Wilhelm Quintscher, a dávno předtím henochiánština, kterou používal dr. John Dee. Následuje sexuální scéna a jde se do hajan. Ráno spolu obě ženy ještě chvíli laškují ve vaně, pak posnídají a když se loučí, libují si, jak si spolu pěkně zasexovaly a pokecaly. (Upozorňuji, že jsem trochu upravil scénář.)

Jedno setkání, jeden den, jeden pokoj a dvě krásné slečny, které budou skoro dvě hodiny střídat jen dvě činnosti vyprávění o svých životech a oddávání se lesbickým slastem.. Poslední noc v Římě od základu buduje tabuizující vztah urychlený pouhou živočišností jich obou, když se během pár hodin poznávají dvě evropské dívky Alba a Nataša. Porozumění svým vlastním identitám, ujasnění si životních filozofií a postojů, tyhle odpovědi hledá jedna v druhé, aniž by k sobě od začátku byly upřímné.. Co pro jednoho je orgastická pouť dvou propletených ženských schránek, je pro jiného přirozená pouť po životních osudech dvou všedních postav.. Nádherně natočené, ale tolikrát prázdno nečiší jen z samotného obsahu, nýbrž i z odvážných scén, což nejednou sklouzává k samoúčelnosti.. Z Poslední noci v Římě promlouvá umělec, ale mlčí vypravěč.50%

Tvl na co si toto hraje? Křečovitě rádoby umělecká hovadina o dvou nadržených ženských co si to celou noc rozdávají, vymýšlí si příběhy a "otvírají srdíčka" se sračkama z jejich životů čímž se po pár orgasmech do sebe šíleně zamilují. To vše je protkáno hrozně intelektuálníma kecama o renesanci, historii a vším možným hrající si na hroznou romantiku. Díval jsem se na to omylem, netušil vůbec do čeho jdu, a bylo mi naservírováno plno neslaných nemastných a občas dost zapáchajících chodů. Toto se snad může líbit jen lesbičkách či pořádně nadrženým chlapům, protože kromě solidní hudební složky mi právě dámský poprsí jako jediný z celého filmu utkvělo v hlavě.

Jednou v noci si holky užily mnohonásobné orgasmy, a ještě u toho dokázaly intelektuálně rozjímat a zároveň si pofoukat bebíčka z minulosti a přitom neopustit jeden hotelový pokoj. Ale jinak, dívá se to pěkně (a to nejenom proto, že jsou spíše neoblečené než oblečené), je to takové citlivé, ale zároveň vášnivé a smyslné. Na první pohled to tak nevypadá, ale na rozjímání o životě je to lepší film, než kdovíkterý intelektuální „skvost“, který vyhrává oskary, a to nastavování zrcadla je tam skoro povinné.