To musí být nebe (2019)

Vedle sebe tu rozkvétají groteskní absurdity, nicotnosti i poetické obrazy, ale samotný děj působí poněkud jednotvárně a zdlouhavě. Škoda, že některé situace nejsou trochu lépe vygradované. Pochválit bych však chtěla závěr plný mladistvého elánu a energie. Ta písnička, na kterou omladina tančila, se mi moc líbila. Hudební složka filmu mě celkově dost oslovila. (65%)

Podľa popisu som sa na to výslovne tešil, no napokon zostávam pomerne sklamaný. Putovanie Eliu na línii Palestína - Paríž - New York v pseudosatirickom prevedení na hrane nemého filmu nebol zas až tak skvelý nápad, ako by sa mohlo prvotne zdať. Úprimne, nezasmial som sa jediný raz, a všetky tie stereotypy mi prišli skôr trápne, inými slovami - postrádalo to akýkoľvek dôvtip, na ktorom by sa dal takýto typ filmu postaviť. A pritom to potenciál malo relatívne dobrý. Nuž, jedna hviezda. Nič viac, nič menej.

Utekl z Palestiny do Paříže a později do New Yorku aby nakonec zjistil, že lidi jsou všude stejní a doma je prostě doma. Ta stěžejní (nakolik se dá označit za stěžejní) se mi líbí, ale se zpracováním je to horší. Ona ta myšlenka z toho sotva vůbec vyplyne, jelikož Suleiman, režisér filmu, který zde ztvárnil neustále mlčenlivou hlavní postavu, má celý film neustále ten stejný lehce utrápený výraz, jak na začátku, tak na konci, proto jsem měl problém mu to závěrečné uvědomění uvěřit. Spíš jsem měl pocit, že sám neví co ho dělá šťastným a kdy by mohl být vůbec šťastný, takže si ani nejsem jistý, jestli to je šťastný, neutrální nebo špatný konec. Asi si z toho mám vybrat podle sebe. Těžko pak v tom filmu můžu nějak pořádně najít psychiku režiséra samotného, když se o něm za celou dobu dozvím jen to, že je Palestinec, rád okukuje mladým ženám nohy (což mu ale do jisté míry rozumím, většina z těch ukázaných se mi líbila taky), nemá rád policii a nemá rád Izrael a Židy. Na hlavní postavu je to celkem málo, navíc když se tu nepovedeně snaží něco rozvíjet. Třeba ty absurdní scénky s policií, která svoji práci vykonává jako nějaký robot, můžou sice být fajn, ale pořád se jen opakují dokola a aby to občas vypadalo jakože jinak, objeví se zde třeba anděl, kterého honí. Ty absurdní scénky zobrazující realitu navíc jsou někdy úsměvné, ale že bych se u nich bavil, to taky říct nemůžu. Navíc některé sice jsou symbolistické, ale jiné jsou spíš jen pouze groteskní - a nebo jsem jejich význam nepochopil. O to horší ale je, že nemám náladu zjišťovat to znova, protože ten film je absolutně bez děje, ani z bodu A do bodu B nejde a atmosféru ty mlčenlivé návštěvy různých (někdy i liduprázdných) míst fakt neměly, takže jsem se celkem rychle začal dost nudit. Navíc mi přišlo, že Suleiman nemá cit pro tempo, takže i ty záběry samy o sobě většinou trvají zbytečně dlouho. Každopádně ale musím pochválit dost slušnou kameru a zajímavou koncepci záběrů, když už jsem se u toho tak nudil, tak aspoň tohle mé dojmy o něco zlepšilo. Takže ve zkratce celkově: záměr dobrý, ale jeho zpracování bohužel nepovedené a nezáživné. 2*

Toto je jeden z ďalších snímkov, u ktorých síce na jednej strane musíte oceniť akýsi myšlienkový autoportrét samotného režiséra v hlavnej úlohe, avšak na strane druhej sa to bije s ťažkým artovým kŕčom. A to hlavne preto, že v zásade celý čas čakáte, kým sa stane niečo zásadné a zapamätateľné, aby ste zistili, že už je koniec a vy sa len zamyslíte a poviete si fajn. To je jednoducho málo a aj v rámci artového žánru by som tu očakával trošku viac. 45 %

Čakal som na ten moment, kedy sa mám začať smiať, a ono to nikdy neprišlo, len nejaké záblesky úsmevu, ale to je tak všetko. Film má veľmi málo dialógov, vlastne takmer žiadne a bez toho to je maximálna nuda. Mne podivný pohľad pána v okuliaroch, ktorý vyzerá, že má všetko na háku, na zábavu nestačil.