37 sekund (2019)

Toto bola po veľmi dlhom čase emočná jazda. Film neustále striedal roviny a rovnako aj ciele hlavnej hrdinky. Hikari veľmi citlivo priblížila život umelkyne s detskou obrnou. A hoci ten film má smutné a plačlivé miesta, emočne nevydiera  Dá sa na to pozerať aj ako na zrod jednej ženy. Silnej, takej čo prijala samú seba a je za to šťastná. A hoci čelí ľuďom čo ju zneužívajú, a tiež svojej veľmi ochranárskej matke, nájdu sa v príbehu aj ľudia, ktorý jej pomôžu nájsť odpoveď na tú najdôležitejšiu otázku. Kto, dopekla, som? Vizuálne krásne, emočne bohaté a tým, že sa pre mňa jedná aj o osobnú tému, tak aj trošku viac rezonujúce. Na konci som bol dojatí a uplakaný. A zároveň plný takej tej milej nádeje. Ďakujem za to. Veľmi silný debut.

37 Secondsje film plný prekvapení! Absolútne som nevedel, čo príde v následujúcej minúte. A to ani netuším, že kvôli čomu som ho mal stiahnutý! Pustil som si ho len tak- náhodným výberom a chytil ma za gule hned' od samotného úvodu! Miestami som fakt čumel s otvorenou hubou! Taká dosť raritka medzi filmovými drámami.

Japonskú kinematografiu mám rád a téma filmu je zaujímavá. Cesta mladej manga umelkyne s postihnutím, ktorú všetci vytrvalo ignorujú, za slobodou a vlastným šťastím. Hlavná hrdinka ma ale väčšinu filmu tou svojou ukňouranosťou neskutočne iritovala a film bol tak únavný a deprimujúci, že pre mňa bolo veľmi ťažké udržat pozornosť.

Skrytý japonský skvost na Netflixu. Velmi přirozeně napsaný scénář a citlivé a přesto velmi upřímné provedení. Režisérka a scénáristka HIKARI toho sice ještě nevytvořila moc, ale očividně jí talent nechybí. Rozhodně byla dobrá volba obsadit do hlavní role skutečnou handicapovanou dívku, ne pouze herečku. Film tím získává na autenticitě a nutno říct, že Mei Kajama je skutečně v roli Jumy skvělá. Za tímhle snímkem jde vidět velký kus práce a také snaha o citlivé a pravdivé vyobrazení tématiky, která je místy velmi choulostivá. Zdá se, že na pozadí proběhlo mnoho konverzací mezi režisérkou, Mei Kajamou (dle krátkého interview dostupného na YT byla zahrnuta i její matka) a zbytkem štábu. A to vše se ve finálním díle odráží. Film je zároveň pozitivně laděným náhledem do vnitřní cesty jedince za osobní svobodou. Juma může být pro mnohé inspirací, že i zdánlivé překážky a omezení se dají překonat, pokud má člověk dost kuráže a dívá se na věci z té lepší stránky. Líbí se mi věta na anglickém plakátu:Disability is a state of mind. Přesně to vystihuje esenci tohoto filmu. Dále ještě zmíním, že mě potěšilo zahrnutí osobité dívčí kapely CHAI do hudebního soundtracku. Film obsahuje jak titulní píseňN.E.O., tak i jejich další píseňHai Hai Akachan. A myslím, že právě jejich optimistický a svérázný styl k filmu dobře pasuje.37 sekundmi zkrátka a jednoduše hodně sedlo a režisérku/scénáristku HIKARI budu mít tímto nadále v hledáčku.~(4,7★)~

Originální film na velmi tabuizované téma, o kterém moc lidí nemluví, nebo spíš nechce mluvit.
Třiadvacetiletá dívka Yuma s obrnou žije se svou matkou a věnuje se tvorbě mangy ještě s jednou holčinou, avšak ta nechce přiznat, že jí Yuma pomáhá a že velká část úspěchu patří také jí. Yuma se tedy pokusí najít si vlastní způsob, jak prosadit svou tvorbu a nakonec se dostane až do redakce s hentai časopisy, kde by její tvorbu brali... ale. Yuma totiž nemá žádné zkušenosti v sexuálním životě a proto se nemůže živit tvorbou něčeho takového. Tak začne objevovat. To ale vadí její matce, protože ta se o ní stará jako kdyby jí bylo deset. Yuma se sama vydá na cestu do velkoměsta, najde si vlastní přátele a dokonce zjistí, jak to bylo s její rodinou.
Mám ráda tyhle nekonvenční kousky, co rozbíjejí věci "o kterých se nemluví", doufám, že jich bude čím dál tím víc.