Rodina k pronájmu (2025)

O vcelku neuspesnem herci, ktery se pokousi poznat Japonsko, az (ne)pozna sam sebe. Samozrejme nechybi zdimac emoci v malem roztomilem diteti a nemocnem starci, nechybi ani epizodni road trip ke korenum. Film stoji na az pantomickem hrani Brendona F, kde az kazdy tik snimany z blizka mel svuj vyznam, mne osobne se jeho vykon libil. 7.5/10

Film, který pohladí. Nesnaží se moralizovat, ač skončí tím typickým happy endem, který poukazuje na věc co je v Japonsku úplně normální. Brendan Fraser slušně nabourává strukturu samotného Japonska. Není to čistokrevná melancholie japonského střihu a to je vlastně díky tomu, že tam hraje Brendan. Vždycky to nebudete tak brát, pokud tam hraje američan. V tom je vlastně to kouzlo, že i divák mimo Asii tomu přistoupí tak jinak. Budete si říkat, jak taková firma může existovat a jaký jsou to vlastně hajzlové co tohle dělají za peníze, aby přišla k závěru scéna, která ukáže, že to jsou také lidé se srdcem. Jiná mentalita a hlavně pouto k holčičce a jednomu starci, který měl svůj sen. Emoce Fraser střílí bezchybně. 85%

Tři hvězdy nejsou pokaždé těmi stejnými třemi hvězdy. Jsem strašně nadšený z toho, že stále vznikají filmy, co nejsou našponovanými hyperboly lidských vztahů, lásky, štěstí, ale přízemní jasně vypovídající jednohubky, které jsou pro spousty diváku stravitelnější než art house. Jejich existence a hlavně viditelnost je klíčová, protože jsou tou jasnou září mezi plevelem rozvrkočených nadhozených úchylek filmařů, co manipulují filmy pro zisk a ne blaho diváka. Rodina k pronájmu působí na té ujištěné vlně, co se pomalu plíží, aby rozjasnila vaše oči a připomněla vám jak důležité je plnit lidské životy radostí. Jak nádherné je lidem lhát, aby prožili pocity, co se jim pomalu ze života odstěhovali. Ještě k tomu má v hlavní roli kliďase a pozitivně nabitého oscarového herce Brendana Frasera, což je jen tou třešničkou. Jednoduchý, upřímně vypovídající příběh, co dokáže lapit každého člověka, co má srdce na správném místě. - 65 % -

Bylo chybou myslet si, že Rental Family je alespoň zčásti komedie, u které se dobrosrdečně zasměju, jelikož jde o čistokrevné drama, které (s velkou představivostí diváka) předkládá hlubokou myšlenku. Velký důraz však nutno dát na část "s velkou představivostí". Film totiž celý koncept načrtává jen velmi povrchně a obecně, ale nejde do hloubky jednotlivých postav natolik, aby dokázal zanechat jakýkoli emoční šrám. Celé je to až moc odtažité a neosobní, Brendan Fraser v roli "multifunkčního" člověka, který dokáže zastupovat jakoukoli osobu, kterou si klient zaplatí, zde totiž zastupuje dobrého přítele senilního staříka a pravého otce mladé holčičky. Avšak na to, aby byl film alespoň trochu dramatický, to všechno bere až moc laxně, spíše jen ukáže koncept, ale do hlubšího prozkoumávání vztahu oněch postav nejde a skončí vlastně tak nějak v polovině, kdy řekne "sbohem, odjíždím do Ameriky". Ani všemi zde chválený náhled od japonské kultury zde z mého pohledu není nikterak dostačující, takže i tento aspekt dost pokulhává a jeví se jako neúplně dotažený. Výsledkem je pak zcela průměrné uzívané drama, které nemá hereckou páku, aby oslnilo, nosný příběh, na kterém by stavělo, a stejně tak dramatickou linku, kterou by chtělo použít jako hlavní gró celého filmu. Čekal jsem daleko víc, tohle se moc nepovedlo.

Odpočinková, místy až meditační podívaná, ze které je cítit, že ji natočil nativec - i když místní mentalitu jen nastiňuje, než že by ji hlouběji zkoumal (což mě možná i trochu mrzí, protože mě v jistých ohledech japonci fascinují).Brendanovipodobné role dobře sedí a jsem rád, že se i přes svoje neblahé zkušenosti s odvrácenou stránkou hollywoodu dokázal vrátit k řemeslu. S napětím očekávámDwighta D. Eisenhowerav jeho podání a tohle bylo moc fajn -75%.