36 pohledů z vrcholu Saint-Loup (2009)

Traumy minulosti je účinné prežiť si v ich divadelnom podaní s odstupom rokov. Rokov, počas ktorých hlavného aktéra psychodrámy udalosť - predmet inscenovaného predstavenia - ťažila ako denná i nočná mora. O tomto je psychodráma ako terapeutická metóda všeobecne. Jacques Rivette obalil podstatu do postupne odkrývaného príbehu, kde sa hnacím motorom snahy napraviť zaťaženie dávnou tragédiou stáva muž, vnikajúci postupne do sveta malého kočovného divadla. Príjemne plynúci film s pohľadmi na okolitú prírodu zaujme netriviálnym zobrazením v podstate jednoduchého príbehu o potrebe pomoci tým, ktorí navonok pôsobia dojmom, že už žiadnu pomoc nečakajú. 70%

Tohle je podobné zklamání jako u Imamurova Úhoře. Prázdná skořápka. Naprosto zbytečné. Hezky snímané, hezká hudba, hezké věci v umění malého cirkusu, ale ani Birkinka svým herectvím, ani celkové vyznění, étos anebo různé zcizováky mi to nezachraňují. Mrzí. **

Zase tak moc mě to nenadchlo. Scénář je zřejmě dobře napsaný, ale realizace vyprodukovala mírně nejasný, zdlouhavý příběh, který se snaží vyvolat pocit pozvolna odhalovaného tajemství, ovšem umělým mlžením dociluje toho, že můj zájem dovědět se: jak to vlastně bylo, pozvolna ochaboval.

Asi jsem konečně pochopil Rivettovu zálibu v mysteriózních zápletkách - mysteriózní v jeho pojetí znamená záměrný zmatek a neujasněnost v příběhu a v postavách, včetně jejich minulosti a vztahu mezi nimi. A to vše pak začíná odhalovat, ale je to, co chce a co se mu hodí do krámu. Podobně neujasněně působí i zde, ale čím déle jsem to sledoval, tím víc mi docházelo, že i když postavy tolik nepředstaví, řekne o nich vše stěžejní a k fungování filmu to kupodivu stačí. Ten příběh není nijak složitý, ale ve své jednoduchosti je překvapivě propracovaný a skutečně i někam vygraduje. Navíc se mi povedlo dostat i do Rivettovy specifické pomalé atmosféry, takže mě to i bavilo sledovat a nejedna scéna tu má něco do sebe. Dokonalé to ale není, herecké výkony jsou slabší a nikdo zde nevyniká a ani víc nezaujme a dotažené to mohlo být taky trošku víc, pak taky moc nechápu, v čem že to má být komedie a proč si Rivette zvolil jako prostředí zrovna cirkus a klaunská vystoupení, když je nedokáže přesně vystihnout a v jeho podání vypadají krapet divně ale jinak se mi to líbilo a Rivette mě po minulém menším zklamání z Paříž patří nám znova potěšil. Slabé 4*(17.07.2022)

Scénáři nelze nic vytknout, od nesmírně zajímavého podání způsobu psychoanalýzy, přes mlžení v emočně vypjatých scénách, až po závěrečné vtipné "děkovačky." Co kulhá nejvíce, jsou překvapivě herecké výkony, chladné a odtažité, ale ne dost chladné, aby mohly být divákem přijímány jako záměr, jako způsob odosobnění od zástupných postav. Rivette je jako vždy nejsilnější v zdánlivě nic neříkajících scénách. I divák, který nezná jeho režijní styl, tuší, že pod nehybnou hladinou to vře, proto se nenasytně vrhá na další a další sekvence, aby odkryl tajemství. Již v první sekvenci, kdy se Birkinová potká s Castellittem, je nehorázné napětí. A to nejen díky tomu, že v ní nepadne ani slovo, ale především díky Castellitově návratu.(14.08.2021)