Dalziel a Pascoe (1996)

"Nazdar, já jsem policajt!" Už během druhé série jsem musel změnit hodnocení na plný počet a nyní, v průběhu série třetí mám nutkání už psát komentář. Proč? Protože tento kriminální seriál zdaleka přesahuje běžné standardy. Zde nejde jen o zajímavé případy, ale především o perfektní vykreslení charakterů postav, které se rozšiřují i o vedlejší osoby. "Nikdy nepodceňuj rozsah lidský zkaženosti!" A co se týče hlavního hrdiny, Warren Clarke zde jistě stvořil svou životní roli, ten suchý anglický a zde dost hrubý a cynický humor v jeho představení je excelentní, přitom je tak lidský... Takže spolu s vynikajícím scénářem a režií vzniklo parádní britské dílo, které je jistě jedním z nejlepších kriminálních seriálů všech dob. "Toť král všech bestií..."

Hercule Poirot by mohl dávat lekce slušného chování, Sherlock Holmes jde příkladem ve svém absolutním stoicismu, slečna Marplová ukazuje, jak navázat příjemné vztahy se sousedy, a Andy Dalziel dle vlastních slov "užívá sprostý výrazy a nadávky, dloube se v nose a škrábe na poklopci, pšouká hlasitěji, než je biologicky nutný - a to všecko na veřejnosti". Dalziel je absolutní monstrum, které je potřeba sledovat celou dobu, až do poslední epizody, abyste pochopili, jaký doopravdy je. Peter Pascoe je studovaný a slušně vychovaný sarkastický hoch, kterému jeho sarkasmus zamlžuje schopnost vidět věci emocionálně - čímž skvěle zobrazuje jednu z ideových poloh své generace. Seriál, který zraje jako víno a končí jedním z vrcholných momentů moderní detektivky. Hlášky typu "cokoliv řeknete bude posuzováno se značnou skepsí, obzvláště proto, že ste teplej, jako že se Dalziel menuju" by se dnes už v žádné audiovizuální produkci nemohly objevit - přesto je Dalziel chlápek se srdcem a pochopením tak stokrát větším, než mají dnešní zastánci všech možných rovnoprávností.

Viděl jsem snad všechny díly, které vysílala televize. některé i dvakrát. Tento seriál jenom dokazuje, že Britové jsou v tomto žánru opravdu dobří, a to jak autoři předloh, tak filmaři. Úroveň jednotlivých dílů je samozřejmě rozdílná, nekteré příběhy jsou zajímavější a napínavější, ale je potřeba to posuzovat jako celek a ten jednoznačně stojí za 5.

Samozřejmě lze seriálu, který vstoupil do druhého desetiletí svého tvůrčího života, vytýkat nevyrovnanost zápletek, rozptyl hereckých výkonů, šedivost řady prostředí, do nichž jsou vloženy příběhy případů této osobité detektivní dvojice. Samozřejmě. Co však samozřejmé není, je skutečnost, že v kontextu obecně nadprůměrné francouzské a anglické detektivky přesahuje toto obsáhlé dílo svým celkovým vyzníváním i takto postavenou pomyslnou - samozřejmě absurdně zjednodušující - laťku. Autorský pohled, který charakterizuje schopnost vidět případy v celospolečenském kontextu, výrazně propracovaná psychologie postav obou protagonistů, zčásti se v čase a prostoru i vyvíjející a měnící, je jedním zdrojem tohoto spíše výjimečného než typického úspěchu. Druhým je výběr i výkon představitelů obou rolí, v nichž se konstruktivní bručlavost a nevrlost spojená se společenskou obratností a intelektuálním nadhledem propojují do sourodého, neobvykle výkonného týmu. Skutečnost, že detektivní žánr vstoupil do třetího století své existence, spolupotvrzuje toto výjimečné dílo svého žánru beze zbytku.

Serial ktory vlieva radost do zivota pretoze taka smrst fatalit ktore dopadnu dobre len vynimocne a len v drobnostiach a len ked sa scenarista sem-tam dobre vyspi sa v reali len tak nevidi. Popri mojom oblubenom working class hero Dalzielovi/Dielovi si pac a pusu zasluzi aj titulkovac pretoze teraz uz viem co je to "mysteriozni".