Vraždy v Oxfordu (2006)

Spousta lidí seriál srovnává s Vraždami z Midsomeru, ty mě nějak nezasáhly a navíc mě vadila linka s rodinou Barnabyho, která se plete skoro v každém díle.  Seriál navazuje a dřívější seriál Inspektor Morse (odkazy v první sérích), kde nový hlavní detektiv hrál "Watsona" hodně mě to připomínalo spíše další britskou detektivku Taggarta. 
Seriál si drží nadstandartní kvalitu, ustřední dvojice jsou sympaťáci a zdejší "Watson" není blbec naopak vzdělanec. Výborné je prostředí Oxfordu, které dodává dokonalou atmosféru, dále se do děje dostává tu filozofie, tu matematika, starověk, náboženství, literatura atd, což zase přidává k zajimavosti jednotlivých dílů. Seriál občas opakovaně sleduji, bo ho furt opakují dokola různé tv stanice. Díly se pohybují od poctivých 60% do 80%, a naštěstí není nekonečný a zavčas uměl skončit (poslední 2 série s novým šéfem jsou už slabší, ale drží standart)

Ze stesku po Endeavourovi a z frustrace, že žádná z televizí ne a ne odvysílat původního Morse jsem vzala Vraždy v Oxfordu na milost. A nakonec jsem si je oblíbila. Detektivové jsou mnohem obyčejnější lidé, zápletky jsou sice poctivě zašmodrchané, ale kulturních, literárních a hudebních odkazů ubylo. Některé díly jsou mrazivé, jiné bolestné, ale vtáhnou vás natolik, nakolik se vztáhnout necháte. Na rozdíl od dvou zmíněných seriálů, které diváka drapnou a nepustí. Tvůrci Oxfordu ale nejspíš tuto ambici ani neměli, naopak jejich Vraždy mají v sobě i dost humoru a to je jeden z důvodů, proč jsou mi sympatické.

Příjemnější než Midsummer, asi patřím k lidem, kterým víc vyhovuje klidnější tempo vyprávění a specifické typy postav v slavném univerzitním městě. I tady platí to, co psal tuším Tosim k vraždám v Midsummeru, uvažovat o tom, kolik je tady za sezonu mrtvých (jako někde v El Salavadoru...) nemá cenu. Detektivka je prostě hra o vyluštění záhady či  tajemství a touha po spravedlnosti (zkráceně podle Karla Čapka) a takhle je třeba detektivky brát. Chybí tady supergeniální detektivové a la A. Christie, ale ani Lewis se svým kolegou (vystudoval bohosloví a vypadá na to) nejsou žádní hlupáci. Tvrzení jednoho ze zdejších recenzentů, kterého udivují jejich hluboké znalosti anglické literatury lze i pro průměrně myslícího jedince vysvětlit právě seržantovým vzděláním (když už se v tom někdo chce patlat) a hlavně - hlupák si myslí, že ví vše a nedovede si představit, že jsou lidé, kteří toho vědí mnohem víc. No a k tomu počtu vražd a jejich řetězení, to je vždycky jenom obrovský průser a nedostatek v detektivkách domácích, na kterých nenechá většina osazenstva přispěvovatelů na ČSFD niť suchou a u provenience na západ od našich hranic (s výjimkou Německa) a zejména ze Skandinávie je pro ně všechno dokonalé a super. Ještě bych v tom kladném připomněl velice zdařilé hlavní téma hudebního doprovodu (pro místní frikulíny saundtraku)...sice to není třeba Montalbano, ale těch 80% to u mě jako celkem náruživého sledovatele detektivních seriálů s uzavřenými epizodami má. A ještě doplním, dokonalý komentář Rozum a cit, to se tady čte málokdy, děkuji za něj.

Díky sedmi řadám Lewise se mi z původních dvou týdnů v Oxfordu podařilo udělat více než rok. Scénáře a zpracování jsou poctivým britským detektivním průměrem. K tomu je však třeba přihodit jednu hvězdu za skvělou ústřední dvojici se stále se zlepšující chemií. Whately jako "vobyčejnej strejda někde ze severu Anglie", který se v Oxfordu mezi intelektuální smetánkou nikdy necítil moc dobře, i Fox, absolvent Cambridge, který zběhl k policii od roucha klerikálního, jsou skvělí, doplňují se a zároveň fungují jako své protiklady. Pátou hvězdu přidávám za nádherné kulisy Oxfordu, který si v seriálu zahrál víc než dost. Pro mě osobně skvělé odpočinutí a možnost prohlížet si známá a oblíbená místa (a hospody!) kdykoli je chuť.

Velmi podobné seriáluVraždy v Midsomeru(i když je zmiňovaná volná návaznost naInspektor Morse, jenž je občas zmiňován, hlavním vyšetřovatelem je nyní jeho bývalý pomocník Lewis), proto jsem se na to také začala dívat. V porovnání s Midsomerem zde máme mnohem atraktivnější prostředí Oxfordu a jeho univerzity a v dosud viděných dílech zajímavé náměty (např. matematický aparát ke kvantové teorii, automobilovou firmu, řecké mýty, bestseller od bývalého kriminálníka či padělky dopisů), ale jednotlivé díly jich kvalitou už nedosahují, natož aby to mohlo konkurovat takové Foylově válce či dokonce Případům bratra Cadfaela (a to záměrně nesrovnávám s Sherlockem nebo s Whitechapelem, neboť nejde srovnávat nesrovnatelné).