Bigbít (1998)

Jsem dost na vážkách. Dílo je to povedené, o tom žádná, ale jeho kultovnost rozhodně není omluvou pro jeho dost zásadní nedostatky. Záběry a fotky naprostých praotců bigbítu vyvolávají velký kus nostalgie, nemluvě o nejstarších hudebních nahrávkách. Každý díl má své vlastní téma, mě hodně zaujal ten, který se věnoval pořizování vybavení. Jak tam správně zmínil Petr Janda, ta touha hrát musela být velká. Nejenže se sem hudba, která byla inspirací, dostávala těžko, takže bylo obtížné vstřebávat vlivy, nejenže režim této muzice také moc nepřál, ale navíc absolutně nebylo na co hrát, čím zesilovat a čím zvučit. A to už chce od zúčastněných pořádnou vůli se do něčeho pustit. Nějakým způsobem se bigbítu dotkl na tuzemské scéně každý, takže by nikoho nemělo překvapit, že v seriálu narazíme i na Gotta, Černocha, Zagorovou a další. I když se seriál snaží zahrnout široké spektrum muziky, divák musí získat dojem, že tady existovala jen muzika kolem Petra Nováka, Vladimíra Mišíka a Radima Hladíka a jinak skoro nic. Jenže ve skutečnosti měl skoro každý region svou vlastní rozmanitou scénu a po skončení 60. let už drtivá většina fanoušků měla úplně jiné hrdiny než tyto průkopníky ze šedesátek (při vší úctě k nim). V takových 80. letech se drtivá většina rockového dění přesunula do vesnických sálů. Z plzeňské scény, která byla takovým fenoménem, že by sama o sobě vydala na dva díly, se tam vešla jen Odyssea. Tvořila se specifická kultura, fanoušci se organizovali, angažovali se v místních spolcích, které pak pořádaly zábavy. Vynalézavé způsoby, jak vyrábět merch na koleni, poradit si s image. Trestuhodně nevyužité, celý seriál tak sledujeme povětšinou osudy několika vytipovaných muzikantů, o kterých se tvůrci rozhodli, že tu kromě nich skoro nikdo nebyl. Na závěr si dovolím takové osobní odlehčení. když jsem na seriál koukal při premiéře, žasnul jsem nad tím, jak starci vyprávějí o svých začátcích. Když se na to dívám po 23 letech, shledávám, že ti starci, pamětníci a legendy jsou vlastně kluci o trochu starší než já :-D

Tak tohle je něco, pozoruhodný projekt o existenci známějších i méně známých bigbeatových skupin v době socialismu. Televizní zpracování, kterému nelze nic vytknout a jejímž prostřednictvím je vzdávána pocta bigbeatové hudbě v Československu. Tím spíše, že i dnes, po mnoha letech se to stále dobře poslouchá. Namátkou třeba hity, Náhrobní kámen, Povídej, Svou lásku jsem rozdal, Zlatý důl a podobně. Skupiny jako George and Beatovens, The Primitives Group, Hells Devils, Matadors, Juventus, Flamengo, Olympic či slovenská kapela The Beatmen samozřejmě válely. Netřeba snad ani dodávat, že Česká televize tyto skupiny zajímavě přiblížila těm, kteří je sami nezažili. Tak za tohle jim patří můj velký dík.

Nepsaným pravidlem českého bigbítu by klidně mohlo být: Raději upadnout v nemilost, než v zapomnění. Snad nelze takovou sféru definovat jinak. Kdo se toho lehce dotkl, kdo to zažil, kdo poctivě nastudoval všechny díly tohoto seriálu, dá mi jistě za pravdu. Tvůrci nahlížejí do obýváků legendárních muzikantů, kamerou švenkují i do kuchyně, kde všechny ty rokenroly vznikaly. Díky pořadu se člověk docela spolehlivě eruduje a nasává onu fantastickou atmosféru. Narazíme i na různé holedbavé kanonýry i na hudbu docela špatnou. A zdaleka ne na všechny se dostane. Jedná se ovšem o jedinečný projekt České televize. Ovšem velký projekt má jen tehdy doopravdy naději, spojí-li se s nosnou myšlenkou. Tu zde zastupuje láska k muzice.

Skvělý dokumentární seriál sledující vývoj Rock'n Rollu a Bigbítu v zemi ovládané omezenou komunistickou diktaturou. Seriál má sice větší hodnotu pro pamětníky doby a fanoušky žánru (pro ostatní může být přeci jenom zdlouhavý...), ale přesto bych ho doporučil všem, kteří dobu nezažlili, nebo těm, kteří zapomněli na její nesvobodu a zoufalství.

Nejlepší dokument o českém bigbeatu a o jeho velikánech i méně známých riffech a tvářích. Víte, že Janis Joplin měla po cestě ve vlaku, která trvala pět dní 65 pohlavních styků???:D:D:D To jen tak, protže komentář ´´Nejlepší dokument o ...´´ by byl bezpředmětnej, tak aspoň něco, co nemusí úplně všichni vědět...:D:)