Pátek čtrnáctého (2003)

Pátek čtrnáctého je naprosto klasický post-komunistický český film, typický pro svůj poměrně levný vizuál, ne moc zajímavý styl natočení a zpracování, na druhou stranu ale i vlastně dost fajn příběh. Celé téma kolem nechtěné vraždy, jejího následného zatajování a to z pohledu jak samotného vraha, tak svědka v podobě malého dítěte, je upřímně hodně povedené. Postavy jsou fajn, příběh má zajímavý námět a není to rozhodně nic špatného. Problém ale mám s tím, jak zkratkovitě a povrchně je téma zatajování vraždy zpracované. Taky, jak jsem již psal, z filmařského hlediska film nemá prakticky žádný styl, kamera je hodně pofiderní a hlavně zvuk je celkem dost špatný. Navíc, finále je extrémně uspěchané a ne moc dobře napsané. Na levné české poměry asi fajn, jinak ale nic extra.6/10

Bohužel zajímavý námět skončil někde na půli cesty. Krom toho, že se Karel Zima zamiloval do krásné herečky, jejíž jméno jsem z titulků nebyl schopen vydedukovat - nefiguruje ani nikde na fotkách u uvedených jmen, u některých fotky pro jistotu nejsou, a Sandra Pogodová nám ukáže prsa, žádné drámo se nekoná. Jan Dolanský jen vyhrožuje a vyhrožuje a pro jistotu i ujišťuje, že se malému příteli nic nestane, když bude mlčet a tím to končí. Ani v závěru se nejedná o žádné zvláštní napětí. Policie má nakonec snadnou práci. I proto, že Jan Dolanský se vlastně udá sám. Kdyby nešel na pijatiku s partou Matěje Hádka, asi by na něj kriminalisté jen stěží přišli. Na konci jim pak pomůže ještě ségra malého špunta. Hodně průměrná kriminálka, která divákovi nenabízí ani možnost si zahádat, kdo je oním pachatelem a protože ho policie sama vlastně nevypátrá, tak je to jen čekání na to, kdy ho dopadnou. Ve zbytku nuda.

Tak jsem na to koukla. Spíš omylem, řekla bych. Dávali to v telce. Špatně jsem koukla na datum narození filmu a myslela si, že je mnohem mladší. Nebylo to tak úplně blbý, dokonce jsem to dokoukala. Přišlo pár nesmyslných zápletek s divným vyšetřováním. Přívrženci Dolanskýho si asi pošmáknou, podle mýho hraje pořád stejně teď jako před dvanácti lety. Na konec jsem se dostala převážně ze zvědavosti a abych se přiznala - na konci jsem si potichu šeptala "uteč, maličkej.."

Nebýt naprosto zbytečné postavy přihlouplého vyšetřovatele (lituji Karla Zimu, že musel hrát téměř normalizačního soudružského troubu, který za svou hloupost pouze není povýšen...), tak psychologické drama působí až do morku kostí. Zachycení vztahu mezi pachatelem a malým klukem je věrohodné. Naznačení rodinného (hluchého a slepého, ale ze strany otce - skvělý Bareš- uřvaného) prostředí je vypovídající. Škoda, že právě tato linie nebyla trochu víc rozvedena místo tápajícího policajtského hejska... Také původní název scénářePetra Scheuera"Němý svědek" vypovídá víc než Pátek čtrnáctého.

Nu, jestli se tohle >drama< (sic!) něčím blíží realitě, tak snad jen těmi vyšetřovacími metodami pánů esenbé... :-/ . . . Jó ono to nebylo z osmdesátých? Aha, vlastně tam měli mobily... 8-o . . . Mě ovšem ovanul dech (duch) doby normalizační. Myslím tedy formu, kterou byla tahle bezzubá a jak jinak než blábolením a jinou vatou z tuzemsko inscenátorských klišé vyplněná televizáčtina natočená... - - - - - (Poprvé a zcela jistě naposled viděno 30.1.2011 na ČT1, hodnocení 385., komentář zde jako třiadvacátý, 31.1.2011)