Zvířata ve městě (1989)

Křístkův debut je mix perestrojkových depresivních dramat, typických českých "nicot o ničem" a chcípáckého filmu. Nic z toho nepřevažuje, spíš se prvky ze všech tří kategorií různě objevují a prostě existují. Jednak se z toho dá vyzkoumat, že možná to, čemu se říká chcípácký film, vzešlo z negenerace a depky z komunistické reality perestrojkových filmů, ale také smutný fakt, že filmový styl, který na přelomu změny režimů působil nápaditě a potřebně, postupně zmutoval právě do českých nicot typu Dětí noci, která pak v novém miléniu zaplavily vody českého uměleckého filmu. Já mám ale tolik předchozích zkušeností s českými nicotami, že mě Zvířata ve městě nedokázala zaujmout ani přes určitý historický kontext a fakt, že to až taková nicota není. Nejvíc mě zaujal neotřelý začátek, prostředí zoo, představení trochu zvláštní hlavní postavy Karla a skvělá hudba, ale zbytek na mě byl moc vztahový, málo psychologický a celkově poněkud plochý, tudíž mě ta výpověď nechala chladným, ačkoli se nedá říct, že by byla špatná. Jen to teda má divně mizerný střih, kdy scéna skončí třeba v půlce věty (!) a ty paralely za klecí/v kleci a člověk/zvíře jsou časem příliš jasné. Celkově ale svérázný a rozhodně svým způsobem podnětný film, ale viděl jsem až moc podobných na to, abych právě z Křístkova měl něco výraznějšího. Slabé 3*

Česká filmová tvorba sklonku osmdesátých let mě svého času míjela, a když jsem Křístkův snímek viděl poprvé, připadal mi v nejednom ohledu jako malý zázrak. (Výhrady některých uživatelů pokládám vzhledem k četným a nápadným kladům díla za malicherné. Namátkou vstupy autora do děje, o nichž píše RADEK99: nezařadil bych je k oněm kladům, ale co na tom, že je má Křístek nebo Vanča od Vonneguta? Dotyčný ovlivnil leckoho. A co když scénáristé jako správní Evropani četli dřív Sterna než Vonneguta?) Dnes jsem se k "Zvířatům" vrátil už asi potřetí a ani po letech mě nezklamala. S přihlédnutím k danému časoprostoru přinejmenším čtyři hvězdičky.

Na přelomu změny režimu, krátce před přechodem ze socíku do kopytálismu, vzniklo několik filmů, které neprávem zapadly. Zvířata ve městě jsou jedním z nich. Příběh několika třicátníků v kulisách zoologické zahrady, jejich tužeb po návratu k přírodě v kontrastu s postupujícím společenským rozkladem, můžeme sledovat i dnes jako výbornou alegorii o tom, kdo je vlastně za mřížemi a kdo svobodný? Kde je ta hranice? Vedle bručouna, "medvěda" Koubka, zde zazářila Ivana Chýlková v jedné ze svých nejlepších filmových rolí...

Vnímání světa očima třicátníků na konci 80. let. Ale pozor, jedná se o postoj společenský přiklánějící se k přírodě a jejím obyvatelům. Kdo je více vězněm svého osudu? Zvířata v ZOO a nebo lidé vinou své neukotvenosti a nespolehlivosti? Ekologická moralizace o životě jako takovém. Každý ji má nějak nalinkovanou a je otázka je-li tomu tak dobře či nikoliv. Filozofie námětu se tak stává pro mnohé diváky spíše těžkopádným, neboť je přirozeně očekáváno se při filmu bavit. Svěží atmosféru má, avšak k lepšímu uchopení je potřeba u toho i krapet zapřemýšlet. Výborná Ivana Chýlková a Václav Koubek v hlavních rolích snímku neztrácející ani dnes na své působivosti. Jenomže si na něj už bohužel nikdo nějak nevzpomene, což je ponurý úděl většiny českých filmů.

"Tohle ale není moc realistický, tohleto!"                                                                                                                                 "To je fakt pane doktore. Von nám ten realismu taky už napáchal pěknou paseku!"Krásný Jan Vodňanský jako aura příběhu. Velmi kvalitní počin který neprávem zapadl."Jdete ven nebo dovnitř?"                                                                                                                                                        "Já už bych se venku bál!"