Hodný chlapec (2004)

Televizní psycho teror, v němž se zhmotní rodičovský strach, o tom koho vlastně doma ty roky vychováváte.. Michal je tradiční dospívající kluk, s rodiči moc nemluví, ve škole se zhoršuje a do toho ho začali zajímat holky jinak než za procházkou. A najednou to vypadá, že si našel starší holku, sestřičku z nemocnice, která by konečně mohla dát jeho životu ten správný směr a motivaci. Když tu se ze dne na den zase všechno rozplynulo a rodiče nadšení chlapcovm vývinem musí snášet realitu, v níž Michal svou dívku zavraždil.. Je snad pro něj vězeňská cela mnohem příjmnějším místem než prakající domácnost. Měli se rodiče více ptát, víc komunikovat..60%

Hodný chlapec,modrooký blonďáček s nevinnou tvářičkou ,jehož chování se brutálně zvrhne.Slušná rodina se vždy teplou večeří,uťápnutou matkou a nervním otcem.Venku parta feťáků která se bezcílně baví.Scénář se snaží naznačit ,že udržet slušnou rodinu aspoň navenek je složité a únavné.A že basa je poslední instance na sobě popracovat.Film je natočený v roce 2004 a po dvaceti letech je situace ještě brutálnější.Nové dostupnější drogy,spousta rodičů odjíždí za tmy za prací a lepšími penězi za hranice, aby se opět za tmy vraceli.Mezitím brezprizorní děcka a důchoďáky plné starých,ulékovaných prarodičů .......

Dramatický príbeh rodičov, ktorých syn sa dopustí vraždy a zabije dievča, ktoré ho chce opustiť. Otázky viny a svedomia, pod veľkým sociálnym tlakom sprevádzajú rodinu Strnadových aj s nepríjemnými osobnými následkami. Produkcia je kvalitná a darí sa jej vytvoriť dramatickú atmosféru. Nedarí sa jej však zbaviť televízneho vyznenia a nevyváženosti. Herci však svoje charaktery hrajú veľmi dobre. 65%

K tomu, abych se podíval na televizní filmHodný chlapecz roku 2003, jsem využil volný večer na naší letní dovolené, kterou jsme strávili v hotelu Zelené údolí nedaleko Karlových Varů. Na začátku jsme poznali dobře fungující harmonickou rodinu řidiče autobusu Františka Strnada (Igor Bareš) a knihovnice středních let (Veronika Jeníková). O pár minut později všechny zasáhla jako blesk z čistého nebe otřesná událost, když jejich nadaný, talentovaný, slušný a hodný chlapec Michal (Braňo Holiček) se doslova přes noc stal těžkým zločincem. Jednoho dne, zdánlivě bez jakéhokoliv motivu, zavraždil svou první lásku Moniku (Barbora Seidlová). Rodiče nemohli pochopit, jak se to mohlo stát a pátrali po motivech, zatímco se jejich okolí od nich naprosto odvrátilo. Od té chvíle to pro ně byla rodina vrahounů a hledělo na ně skrze prsty či jimi opovrhovali. Oba rodiče měli problémy v práci, svou roli sehrál i alkohol a maminka se z té situace postupně zhroutila. Aby toho nebylo málo, jejich první dítě, dcera Martina (Marie Málková), se dostala do těžké duševní krize, když ji těsně před narozením dítěte opustil manžel se zdánlivě logickým argumentem - nebude švagrem vraha. Vše směřovalo k velmi hořkému závěru, který k mému překvapení nakonec nenastal. A jak to celé dopadlo ? Samozřejmě dobře, ale podrobnosti si nechám pro sebe. Každopádně se tvůrcům filmu povedlo mne uvést do hlubokého zoufalství a bylo mi líto útrap rodičů, přičemž jsem nenáviděl jejich syna, který bral vše na lehkou váhu a myslel jen na sebe. Průběh byl velmi depresivní, nicméně celkem zajímavý, takže jsem se až do konce 76 minut dlouhého filmu nenudil. Suma sumárum, psychologický snímek Hodný chlapec ode mne získal tři hodné hvězdy ***.

Když chcete natočit v první řadě dobrý psychologický film, musí na pevných základech stát herecké výkony. Igor Bareš hrál ze všech nejlépe. Ostatní výkony mě až tak nezaujaly. Nicméně tenhle film je také originální právě svou podstatou. Totiž prvně máme možnost sledovat osudy jiné než oběti, vraha či rodiny oběti. Rodina vraha je vlastně také obětí a to právě můžeme vidět. I když...například po zdrcující zprávě o zabití dívky jejich synem si v klídku baští svíčkovou. Co mi přišlo zvláštní je další fakt. Puberťáci na Bareše vrhají vyčítavé pohledy. Jako by snad mladé lidi tohoto věku a nám představených zájmů četli noviny či se dívali na zprávy. I na internetu určitě hledají zajímavější věci. A aby mu čmáraly na autobus zprávu VRAH, to se mi taky nezdá. Když už tak spíše rodina oběti nebo její přátelé. Bez těch extrémních věcí, které mě osobně nedávali moc smyslu je to zajímavá psychologická sonda do duší těch, kteří jsou vlastně také obětmi i když nic neudělali.