Zpívali jsme Arizonu (1964)

Zajimavy namet, jehoz potencial zustal bohuzel nevyuzity...

Teenagerský film z konce okupace.1)  Snímek se snaží vyhnout žánrovým a politickým klišé a ukázat věci tak, jak je mohli a asi i skutečně vnímali mnozí z tehdejších účastníků "obranných pracovních brigád"._____ 2)  Líbil se mi 19letý Ladislav Jakim (student Myška), který tu doslova zářil i 58letý Miloš Nedbal (scharführer SA Götschke) a další herci._____ 3)  Výborný a zasvěcený koment napsal MickeyStuma*****._____ 4)  Nám pak nezbývá, než si s Tony Linhartem zazpívat:Šinu si to starým Coloradem / když v tom slyším výkřik vzdálený / jel jsem podle hlasu s k svému úžasu / ležel tam muž k zemi skolený. // Ruty šuty Arizona Texas karamba / ruty šuty Arizona má / jel jsem podle hlasu a k svému úžasu / ležel tam muž k zemi skolený. // Skloním se nad jeho obličejem / poznal jsem v něm svého dvojníka / jeho tělo bylo probodáno noži / čerstvá krev mu z rány uniká. // Pravil ke mně hlasem zmírajícím / příteli můj parde jediný / byla to léčka já to nevěděl / jako starej vůl jsem naletěl.(03.02.2025)

Dlouho mi trvalo, než jsem vůbec pochopil oč jde. Dlouho mi to připadalo, že si parta studentíků někde na vojně v rámci výcviku hraje na nacistický režim. Úsměvné je snad jen to, že odpovědi na zvídavé otázky v letech 60. dopadly asi tak, jako byste se ptali současných studentů... A člověk neví, zda se smát, brečet nebo jak to zvrátit. Jenže snímek tomu opravdu nepomůže. Vždyť totálně nasazení nepůsobí jako totálně nasazení, ale jako kdyby jeli na skautský tábor. Zpívají jako o duši a vesele, vždyť se nic neděje. I jejich vedoucí, nacističtí pohlaváři se až na konci chovají v rámci svých předem určených rolích.(05.08.2024)

Dokumentaristu Václava Sklenáře evidentně zaujala raná filmová tvorba Miloše Formana, a tak po jediném hraném filmu s profesionálními herci se rozhodl natočit takový film vlastní. Přestože si zvolil nepříliš jednoduchý námět, nedá se říci, že by za Milošem Formanem zaostával. Naopak. Dokázal, že i on umí pracovat s neherci. Navíc příběh doplnil anketou mezi mladými lidmi o jejich znalostech týkající se Protektorátu Čechy a Morava, a to v podobě prologu a epilogu. Snad jestli mladí diváci dokážou pojmout situace mladých chlapců v příběhu. Tázaní však přímo ukazovaní nejsou. Pouze zvukově nějaký hlas klade otázky, na které slyšíme odpovědi. To celé je podloženo jen fotografiemi mládeže. Mezi neherci se objevuje, zprvu možná překvapivě, i Ladislav Jakim, který se objevil už ve Formanově filmu „Černý Petr“ (1963). Sklenářovi se podařilo obsadit i Jiřího Stivína, s nímž měl zase Forman naopak smůlu. Ve filmu se objevují i někteří herci, kteří se nehercům přizpůsobili, takže nijak nevyčnívají. Jako třeba Miloš Nedbal, který je vidět nejčastěji. Film má tedy stejnou atmosféru jako první dva Formanovy filmy, čímž se absencí dramatizace a napětí naprosto liší od jinak typických okupačních filmů. Vzhledem k tématu je výrazná civilnost příznačná, a tak tedy nelze mít pochybnosti o tvůrčí schopnosti Václava Sklenáře, i když se inspiroval Formanovým stylem.(17.07.2024)

Po shlédnutí filmu jsem nevěděl jestli se mám smát nebo brečet.Ze začátku slyšíme hloupé odpovědi studentů na jednoduché otázky týkající se druhé světové války.Poté jsem si říkal "tak ted nám režisér předvede jak to přesně bylo".Nestalo se.Měl jsem pocit,že jsou někde na táboře kde místo práce hrají karty a zpívají táborácký písničky jak můžeme ve filmu vidět a ne totálně nasazení.Připadá mi,že scénář napsali právě ti studenti co hloupě odpovídali na začátku filmu.Jestli tenhle film viděli někteří pamětníci co byly totálně nasazení,tak se museli držet za hlavu.Je mi z tohohle filmu akorát tak na nic.(29.11.2012)