Zločin à la Neapol (1979)

Komedie říznutá údajně „mysteriózní“ krimi zápletkou, nebo jen detektivka říznutá několika komediálními prvky? Obojí je správně. Sergio Corbucci nám nabídne sérii několika podivných úmrtí, kdy nejprve oběti padají z oken, nebo je najdou v lednici a okolo nich se vždycky poflakuje zakřiknutý hráč na mandolínu Raffaele. S policií a dvojící násilníků za zadkem se hlavní hrdina pouští do pátrání na vlastní pěst, protože právě on je hlavním podezřelým. Kam se poděla blondýna z místa činu? Kdo ve skutečnosti je krásná Lucia? Inu příběh samotný nabídne několik velmi výživných pasáží a to jak co se vražd týče, tak i humorných momentů. Vše bylo tak nějak vyváženo (kupříkladu demolice bytu, potápění loďky, nefunkční auto), prolínání záběrů na nádhernou Ornellu Muti – ty její uhrančivé oči…Film jako takový vidím na lepší průměr, ale právě za Ornellu dám jednu * navíc. 70%

Kukadla Ornelly Muti a nohy Zeudi Araya Cristaldi. Dva důvody, pro které stojí tenhle flák vidět. Ženám musí stačit kulhající Mastroianni. Nic moc dalšího, čím by tahle typicky italská (hodně se mluví rukama a řve), ale na můj vkus málo crazy, komedie táhla, není. Ke třem z okna vyhozeným hvězdám se nakonec přikláním i díky skvělému českému dabingu a v úvodu nezmíněným nohám Ornelly Muti, teď jsem si totiž připomněl lehkým erotičnem prodchnutou noční scénu z bytu mrtvého trpaslíka..

Ze začátku mi to přišlo poněkud prostoduché, ale postupně si mě to získalo. Jednak je to vážně strašná sranda a jednak to má výtečné obsazení - Mastroianni výborný jako vždy a Ornella Muti - zde ve svých oslnivých 23 letech - mě naprosto uchvátila a okouzlila. Svého času to skutečně byla neobyčejná krásná žena. Celkově jsem rád, že jsem to mohl vidět, i když ten scénář je skutečně jedna velká italská šílenost.

Je vždycky příjemné, znenadání objevit nějaký dosud neviděný film s Marcello Mastroiannim; naposledy to byly dva pětihvězdové filmy, už ze závěru jeho herecké kariery: Přerušený krok čápa a Včelař. A ta kariera je skutečně famózní. Mnohokrát jsem se divil, proč ho "draftovali" do role, v níž přece nemůže obstát. Ale obstál vždycky - pokud mu to nezkazil jinojazyčný dabing, jako zde. Tolik proměn neprodělal dosud snad žádný člověk/herec. Někde a někdy by stálo za to se zamyslet, proč nás herci typu Jeana Marais, Yves Montanda nebo právě Marcella Mastroianniho tak berou. Určitě je do toho nějak zapleteno lacanovské stádium zrcadla, co ale skutečně odráží?

Zločin a lá Neapol si vyžaduje oddýchnutého diváka, pretože Sergio Corbucci režijne zamiešal do jedného filmu naraz kriminálku so zložitou zápletkou, príbeh fyzicky postihnutého profesora mandolíny, ktorý ťahá z malérov svojho tatka, všetko prehrávajúceho v hazardných hrách, odvalenú taliansku deštrukčnú bláznivinu, milostný príbeh aj nejednoznačnú hru s policajtom, ktorý síce všade je, no tvári sa ako prísny neschopák a predsa vie oveľa viac. Vyznať sa v tejto mäteži je preto naozaj len pre oddýchnutých. No netreba skláňať hlavy, výsledok umne balansuje na lane a neskĺzava ani do jednej z uvedených polôh. Vyvážená skvelá práca a vďaka spomenutým namiešaným rôznorodým žánrom aj netradičný, no dobre pozerateľný film.