Sudá a lichá (1978)

Jako dítěti se mi to líbilo. Hlavně proto, že v tehdejší komoušský telce nic moc koukatelnýho nedávali a tyhle občasný zahraniční "komedie" byly světlá výjimka. Když jsem se na to podíval s odstupem 40 let, už mi to zas tak zábavný nepřišlo a pochopil jsem rodiče, který to považovali za hovadinu už tehdy. Z dnešního pohledu to fakt stojí za hovno.

Druhý najlepší film dvojice Hill-Spencer. Je to asi preto, lebo na rozdiel od iných ich filmov sa jedná o snímok, ktorý viac menej stojí len sám za seba. Na rozdiel od napríkladDvoch policajtov, či ich slávnych westernových úloh, tu hrajú v podstate postavy, ktoré sa navzájom vedia doplniť. Aby ste ma pochopili - určite aj vám niekedy prišlo vo viacerých ich spoločných snímkoch otravné, ako sa Hill snaží svojho silnejšieho (a mnohokrát aj rozumnejšieho) parťáka dohoniť, aby sa mu "vyrovnal". Tento koncept je dosť využívaný najmä vo filmoch, ktorá dvojica natočila po roku 1974, najmä po filmeDvaja misionári(čiastočne je tento koncept využitý aj v megaúspešnomAk sa nahneváme, budeme zlí). Tu to ale nie je. Hill tu hrá viac-menej rovnocennú postavu k Spencerovej a na nič sa nemusí hrať, ani sa predvádzať. To je teda niečo, čo sa dá vyzdvihnúť ako náznak originálnosti v "mačovských" filmoch tohto dua. Navyše Sergio Corbucci už predtým dokázal pri svojich skorších westernových filmoch, že vie dobre korigovať hercov aby vystrájali kúsky, ktoré sú v mnohých prípadoch cez čiaru. A tak má tento kúsok ústrednej dvojice všetky výhody a možno aj niečo naviac... Pri každom sledovaní je to vždy radosť a príjemná nostalgia.

Už nějakou dobu hodnotím a píšu recenze na filmy tohoto dua a docela mě překvapuje, že jsem doteď nenapsal recenzi na jejich nejúspěšnější film v jejich kariérách! Tím filmem není nic jiného než skvělá komedie Sudá a lichá, která se, jak už název napovídá, točí kolem karetních her, casin nebo pokeru. Taky tu máme nějaké dostihy, závody s auty a sport, o němž jsem nikdy neslyšel a ani nevím, jak se jmenuje. Zarážející fakt byl, že jsou oba herci v tomto filmu předabováni. Takže v tom byl trochu bordel. Člověk si ale po pár minutách zvykne. Děj je velmi solidní. Ať už jsme sledovali příběh bratrů, nebo cestu za úspěchem, tak to bylo výborné a skvěle se na to koukalo! Tento film jsem viděl snad pošesté a pořád to skvěle bavilo! Finále je uspokojivý a ten karetní souboj v pokeru taky stál za to. No jo, když se daří, tak se daří. Jedna z nejlepších věcí na tomto filmu je jednoznačně soundtrack, který zní prostě skvěle. Ostatní můžou nesouhlasit, ale já si za tímto názorem stojím! Pizzuti samozřejmě nechyběl. Je to skvělá komedie, která velice pobaví a nedivím se, že je to nejúspěšnější film této dvojky! Velké doporučení!




10/10 Jednu pistáciovou!

Jedenáctý společný počin mojí oblíbené dvojice je absolutně pohodovou záležitostí. Spoléhá na odlehčenou atmosféru, kterou podporuje množstvím nezbytných bitek, břitkých slovních výměn a svěžím tempem v němž není prostor na detailní přemýšlení nebo nudu. Terence Hill tady ztělestnil poručíka amerického námořnictva Johnnyho Firpa, který má rozprášit bandu bezohledných sázkařů. Různými fintami nakonec přinutí Charlieho (samozřejmě Bud Spencer), kdysi výtečného hráče, nyní řidiče kamionu a také svého nevlastního bratra z otcovy strany, aby mu pomohl...  Zkušený režisér Sergio Corbucci natočil trhák, který je sice trošku delší, ale je zábavný od začátku do konce. Určitě zásluhou funkčního scénáře, který se odehrává na slunné Floridě s množstvím dnes už kultovních  scén a gagů, které nestárnou ( moje oblíbená s pistáciovou zmrzlinou, mě pořád stejně rozesmává). V obsazení tady nechybí snad žádný "z fackujících panáků", počínaje Pizzutim a konče Borgesem. Hudba je jistě opět chytlavá z dílny bratří De Angelisů a dabing z Barrandova s neobvyklým Větrovcem a Novotným, kteří dokonale pasují. A jedna perlička na závěr, v dabingu se vyskytuje i Pavel Trávníček, který tam namluvil několik štěků.

Jako prebubertální hošík vyrůstající na přelomu 80./90. let jsem ze spencer-hillovek samozřejmě uchcával, dneska mi přijdou skoro nekoukatelné a nostalgie nějak nepřichází na pomoc. Ano, občas se zadaří fajn hláška, nebo vtipný fyzický gag při bitce, ale mám pocit, že je toho tak na deset minut zábavy.