Napřed střílej, pak se ptej (1975)

Na začátku mě velmi nepříjemně překvapili Indiáni. Nikdy jsem si o nich nedělal žádné extra iluze, ale svou zákeřností mi úplně vyrazili dech. To když vyvraždili celé osazenstvo vlaku, a naživu nechali jen tu nejnesympatičtější a nejprotivnější postavu celých dějin kinematografie - toho japonského pseudosamulaje Sakulu. Který se kromě nechutného chování, nechutné mluvy vyznačoval i nechutným zevnějškem. Zvláště na jeho knírek jsem hleděl se zvláštní směsí fascinace a znechucení. Přesně takto si představuji mužnou ozdobu Milouše z Jirotkova Saturnina, o němž doktor Vlach přiléhavě řekl, že "když už mu něco takového pod nosem vyrostlo, měl by na tom při styku s lidmi nosit čistý kapesník". V případě Sakuly by se dal ten podnosní útvar připodobnit k jakémusi reverznímu Hitlerovu knírku. Zatímco za postavu tohoto Japonce si režisér zaslouží věčné zatracení, tleskám jeho výběru herce pro roli šerifa. Neboť kdo se víc hodí na Divoký Západ, než člověk se jménem Wallach? Koho jiného by si lidé měli zvolit za šerifa? Když u tohoto ušetří za koně, a pokud mu už koně přidělí, rázem se jeho výkon zvýší na 2 HP a žádný padouch s 1 HP tak před ním nebude mít šanci? Jinak šerif celý film prokazoval, že jeho přezdívka "Black Jack" je velmi přiléhavá. Neboť co dělá tato karetní hra? Baví hráče. A šerif bavil nejen hráče, ale všechny, které potkal, jednak svou naivitou a jednak nešikovností. Lze jen žasnout, se při výše zmíněných schopnostech dožil na Západě tak vysokého věku. A protože s chutí prozrazuji konec filmů, musím s povzdechnutím konstatovat, že to byla jediná kladná postava, s výjimkou mrtvol na začátku, která skončila špatně. Velice špatně. Myslím, že ještě dost litoval, že ho neroztrhala ta dynamitová patrona.

Sergio Corbucci udělal řadu komedií. Ale tak si říkám, jestli už té srandy nebylo dost. Tady jsem pozoroval snahu udělat prču doslova z každé situace. Ovšem ne pokaždé to vyšlo a některé vtipy byly i za hranou toho, co bych ve filmu vidět chtěl. U většiny těchto scén stál Sakuro. Tato část parodie se absolutně nepovedla a působila spíše trapně. Celý děj byl hodně zamotaný, že mi přišlo, že i tvůrcům dalo hodně práce, aby se v tom celém vůbec vyznali a rozmotali to.

Celkom vydarená komédia s dosť bláznivou trojicou hlavných hrdinov, ktorú tvorí šerif, prešibaný gentlemanský zlodej prezývaný Švajčiar a mierne natvrdlý japonský poskok s jazykovou vadou, túžiaci stať sa samurajom. To všetko vo westernovom príbehu o záchrane posvätného poníka Ši mi. Nie že by to nebolo smiešne, vtipných momentov tu je viac, ale celá táto zmes, na ktorú sa odkazuje originálny názov (Biela, žltá, čierna = Blanc de Blanc, japonec, Black Jack a zároveň aj farebná kombinácia zámkov na truhle s výkupným) akosi nefunguje hoci po scenáristickej stránke všetko zdá sa do seba dobre zapadá. Produkcia je pritom celkom dobrá a aj herci robia svoju prácu dobre. Mám pocit, že hlavnú vinu na tom má Sakura, ktorého žvatlanie a ponižovanie vyznieva príliš trápne. Tomas Milian zrejme nemá komický talent.

Strašné niečo..., čistá katastrofa, vzhľadom na očakávania od režiséra, ktorý má s westernom bohaté skúsenosti a v jednej z hlavných úloh Eliho Walacha! Práve on bol dôvod,prečo som to chcel vidieť aj keď som po prečítaní recenzie od Cervenaka presne vedel, čo očakávať. Po 30 minútach čistého utrpenia som začal používať pretáčanie pomerne často. Ten "Japonec" to bolo niečo tak trápne..., úplné dno "humoru"... Eli Walach sa iba zviezol a ten scenár by nezachránil ani DiCaprio s De Nirom... Nechápem, že sa v 50-100 člennom štábe nenašiel nikto, kto by povedal "Sergio kurva, čo to vlastne točíme?, veď to vôbec nie je vtipné. Čo je však ešte horšie, je to až nechutne trápne..." V podobných priblblých westernoch to niekedy zachránila aspoň hudba. Tu nič, nedá sa pochváliť vôbec nič. 20%.

Vysloveny priemer, hlavne ma serie ta zasrana talianska amerikanofilia - to iste bolo v Corbucciho filmom Il Grande Silenzio - Trintignant and company mali plnu hubu kecov o state Utah, pricom slo o realnu Cortinnu D´Ampezzo. No, nasrat. To iste mali chybu aj Spencer a Hill - realne sa tocilo v Italii, maximalne tak Spanielsku a mali plnu hubu kecov o USa- v USA sa aj ich filmove pribehy odohravali. Ja si ale neprajem a nechcem vidiet len US filmy, chcem italske realie, mentalitu, exteriery......vsetko mohlo v klude ostat, aj to prepadnutie vlaku, aj dar nejakemu prezidentovi, len odohravat sa to mohlo kludne pri meste Bari - siel bych hned vyssie . 50 %