Navajo Joe (1966)

Pozerateľný Corbucciho western, ktorý najviac prekvapí tým, že Burt Reynolds je v ňom na nepoznanie. A osobne mi jeho vizáž a kukuč sadli, pôsobil s tou neprirodzenou maskou trochu ako mimozemšťan a tým pádom som dokázal viac uveriť jeho superhrdinským schopnostiam. Mŕtvol je tak akurát na Corbucciho, pričom ale veci občas nedávajú zmysel, Joe by napríklad mohol zabrániť jednej vražde, ale začne ležérne strieľať až po nej a naopak gangstri zabijú človeka, ktorý by mal vedieť, kde sú peniaze a nikto z nich sa nad tým nepozastaví. Ale čo tam potom, tesne pred smrťou to obeť aj tak povie. No a neustále počúvanie ústrednej melódie s popevkom mena hlavnej postavy pripomenie otravnosť Relax z BaK.

Smutně konstatuji, že Joe už nejde brát ani s časovou nadsázkou. Již jedna z prvních scén, útok na vlak, kdy z cca 25 desperados je víc jak 67 trefeno nezbloudilou střelou obránců dvou vagónů a zbytek 34 v noci dodělán pravnukem Inčučúny, zručným strojvedůjcem. Prostě Danken a brácha mají spoustu zombie. Závěr: nedoporučuji.

Tento western mal svojím príbehom a spracovaním nábeh na silný kultový film ako "Vtedy na západe" či "Poklad na Striebornom jazere". Má silný príbeh, výbornú hlavnú hudobnú tému a charizmatických hrdinov, ale nohy mu podráža produkčná nezrelosť. Sergio Corbucci už síce mal za sebou niekoľko westernov väčšinou béčkovej kvality nedokáže udržať scény na dobrej úrovni a hoci mu v emotívnych chvíľach kryje chrbát Ennio Morricone, v akčných scénach niekedy použije lacné "triky" béčkových filmov. Predstaviteľ arcizáporáka Duncana, Aldo Sambrell, bol už ostrieľaný herec a mal za sebou sériu "Pre hrsť dolárov", Burt Reynolds sa v roli hlavného hrdinu ešte len oťukával. Nakoniec je tu niekoľko logických prehmatov v scenári, ktoré zamrzia najviac. Prvé čo banditi pred prepadnutím vlaku urobia je, že prerušia telegrafné vedenie. Keď potom po niekoľkých hodinách Navajo Joe dovedie vlak do Esperanzy, telegrafista vybehne, že práve mu prerušili spojenie. Duncan dá dobitý vlak strážiť, ale nelogicky odíde, takže ho prekvapí, že mu Navajo Joe ukradol vlak.

Deset malých černoušků nebo spíš čtyřicet bílých grázlů - pěkně až do posledního, to se mi líbí. Krásný rozhovor o tom, kdo je víc Američan - bílý přistěhovalec nebo indián? Nádherná hudba. Jen ten hlavní hrdina je nějaký neprůstřelný, to mi brání přidat čtvrtou hvězdu, tohle šlo režisérsky ošetřit trochu lépe.

Existuje plno výborných spaghetti westernů, ale tento mezi ně nepatří. Hudba je Ennio Morricone, ale ten neustále se opakující zpěv Navajo Joe, to je otravné a harmonika, která se ozve při mučení je už tak obehraná, že nikoho nezaujme. Ve filmu je také plno chyb, například Navajo Joe vystřílí do chlapa šest nábojů z pušky a ten tam pak leží v bělostné košili bez poskvrnky, impesário těch tanečnic, který střílí šípy pomocí jakýchsi žíní ze smyčce, to je hloupost a ta scéna s prázdným sejfem, tam už jen chybělo "Dej fem ten fek", ale v té české parodii to bylo vtipné, tady pouze trapné.  Je zajímavé, že stejný režisér natočil Velké ticho, které je výborné, ale ve stejném roce natočil také Žoldnéře, který je stejně trapný jako Navajo Joe