Django (1966)

Django je sci-fi western, protože, kdo někdy střílel z pistole, ví, že by na konci neměl šanci. Logických nesmyslů tu bylo víc, než jsem schopný snést i v béčkovém filmu. Dokud nepřišla závěrečná „přestřelka“, měl jsem naději, že alespoň konec bude skvělý a zachrání celý film. „Django je určitě chytrý, využije své nevýhody a nastraží na majora na hřbitově past. Možná tam dá dynamit! Určitě s něčím přijde. Že jo?!“ - Bohužel nepřišel a udělal přesně tu blbost, kterou naznačoval. I tu jedinou zajímavou a originální tajemnou věc v tomto filmu, rakev, propálili v příběhu moc brzy. Co se skrývalo uvnitř? Nic moc! Jen „Deus ex machina“. Škoda. - Během sledování jsem si říkal, zápletku už jsem určitě někde viděl v lepším filmu. Pak mi to došlo. Jó, Sergio Leone –Pro hrst dolarů! Na jeho profilu je napsáno, Leone čerpal ze snímku Akiry KurosawyTělesná stráž. Takže Django je po třetí vyluhovaný čaj. No, přiznám se, moc mi nechutnal. Asi se budu muset podívat na ten Kurosawův film, abych si spravil chuť. Ale ještě před tím se podívám naAť žije Django!Porovnám, jestli Terence Hill hrál pod lepší režií a scénářem než Franco Nero.

„On sa v tom zabíjaní vyžíva, je šialený!”•Reč v podstate azda nie je vôbec o nikom inom, než teda práve i o tomto priam rasistickom majoroviJacksonovi, ktorý bude mať čochvíľa „nevybavené účty” s titulnou postavou v podobeDjanga, jednak vracajúci sa z občianskej vojny Severu proti Juhu, kedy tento prichádzajúci Yankee, predtým bojoval na strane Únie, a zároveň so sebou neustále ťahajúci akúsi rakvu, z čoho musel byť vskutku následne aj pomerne dosť uťahaným, vo svojich útrobách ukrývajúca jedno milé prekvapenie, pričom do nadchádzajúcej akcie sa neskoršie ešte prikmotril chamtivý, mexický generálHugo Rodríguez; úvodná línia udalostí napokon predstavovala "zoznámenie sa" tohtogringas prostitútkouMáriou, ako odrazovým mostíkom do nasledujúcich okolností, ako vystrihnutých zo „špagetových westernov,” alebo povedzme, že sa jednalo o Corbucciho priamu odpoveď na „dolárovú trilógiu” od Sergia Leoneho, kedy každý zo Sergiov, zrejme pristupoval k danej látke podľa svojho najlepšieho uváženia, a predsa [nie] rovnako.•Predstaviteľ charizmatickéhoamiga,Franco Nero, mi presne pripomínal vyššie neuvedeného Clinta Eastwooda, ktorý sa blysol podobnýmhattrickom, ako aj tentohľa Talian; kto z nich bol lepším, nechám len na prípadnom posúdení diváckou obcou, tomu sa zase ani nemienim príliš venovať, lebo tamten talianskymuchacho→S.Corbucci, síce sprvoti namixoval naprosto pestrú zmes adrenalínových sekvencií, no postupom času sa už začalo moje nadšenie pomaličky znižovať, keďže začal vrstviť jednu absurdnejšiu [rozumej: scenáristickú] situáciu za druhou, čo sa celkom míňalo pôvodnému účinku. → skrátka, čím viac nad titulom premýšľam, tým ma iba viac utvrdzuje v tom klasickom názore, že ako celok nebol dostatočne súdržným, preto „ťažký frajer” u mňa naostatok neobstál AŽ tak, ako som si pôvodne myslel, že by obstáť v zablatenom prostredí mohol. •Adiós muchachos, to by bolo nateraz z mojej strany asi všetko.

Dlouho jsem neviděl větší technickou fušeřinu. U kulometu se nepohybuje pás s náboji, což nelze přehlédnout. A také jsem netušil, že člověku doroste uříznuté ucho. No, ale jinak je to celkem slušné, čas uteče jak voda a hlucho je jen sem tam. Dějově to není nic nového ani s přihlédnutím roku výroby. Myslím, žešedesátkabude tak akorát. I přes ten ne zrovna duchaplný konec.

Klasika Django nesklamala. Nie Sergio Leone ale Sergio Corbucci - muž, od ktorého sa inšpiroval Tarantino, muž ktorý spolu s Leonem založil zámer Spaghetti western. Skvelé... Franco Nero sa extrémne podobá na Terenca Hilla čo mu len prospieva. Dej je veľmi nudný, aké toto nie je o deji. Tu ide o tú krutosť, ktorú Corbucci priniesol do vtedajšej spoločnosti. Krutosť, ktorú by ste len ťažko našli v amerických westernovkách. Presne preto je toto dielo výnimočné a tak populárne. Istotne scéna kde Django vytiahne svoj guľomet a pekne s ním pokosí všetko živé je na nezaplatenie. Síce je to trošku divné a nereálne, pretože nepoznám ľudskú bytosť, ktorá by bola schopná udržať v holých rukách guľomet... Celkovo v pohode film, ale nemá na Leoneho westerny.

Jedna z nejznámějších postav Divokého západu, Django se svojí rakví dorazí do městečka, kvůli nevyřízeným účtům s rasistickým majorem Jacksonem. On sám se postaví jeho padesáti zabijákům a všechny do jednoho postřílí kulometem. Při tomhle ostříleném činu si k sobě přiláká jednoho mexického vůdce povstalců (starého známého). Společně dávají dohromady plán, jak ukrást zlato z jedné nedobytné pevnosti. Plán vyjde a společně se dostanou za hranice. Nedohodnou se ale k rozdělení dílů! Hlavní hrdina je tak v zajetí, ze kterého se později chytře dostane a zlato tak schová do rakve, se kterou odjede a veme sebou i jednu uprchlici,  kterou by major Jackson také rád dostal. Při jednom nešťastném pohybu rakev se zlatem náhle spadne do bažiny a jeho milou postřelí mexikánci. Djanga tak namístě doslova zmrzačí a beze zlata odjedou zpátky do Mexika. Než se vůbec dostanou za hranice, tak si je podá Jackson se svojí armádou. Zmrzačený Django tak má před sebou ještě jednoho nepřítele, kterého dokáže zabít jen on! Výtečný režisérský kousek oblíbeného Sergia Corbucciho! Franco Nero má svoje určitý charisma a jeho role je pro něj jak stvořená. Pochvala i za skvělý hlas Pavla Soukupa!  Hudba od Luisa Bacalova je další jedna z mých nejoblíbenějších! Tu samou použil Tarantino do svého pozdějšího Djanga. Šťastný nový rok!"S ženou se takhle nezachází!... Cos to říkal!?... To je jedno! Ale jestli vás nudím, přijmete mojí omluvu?"