Zlato v horách (1974)

Jestli mě tohle režijní duo (aspoň pro dva povídkové filmy podle knižní předlohy Agârbiceana) vždycky dokázalo něčím spolehlivě uchvátit, byla to práce s mizanscénou a inscenováním postav v rámu i prostoru. Tím neskutečně vynikalaKamenná svatbaa vyniká i "pokračování"Zlato v horách, jelikož tady v obou povídkách je poznat veškerá práce za tím. Byť víc v první než druhé, protože první je opět víc poetická a méně narativní, zatímco druhá to má zase přesně naopak. Zdejší druhá povídka je snad ze všech celkových čtyř nejnarativnější, až mě časem začala její pomalá gradace příběhu poněkud unavovat, jelikož se mi k vcelku jednoduché zápletce moc nehodila. Obě zdejší povídky jsou totiž propojeny pomstou za honbu za bohatstvím, konkrétně za ukrytým zlatem, které se v obou případech těm, kteří za ním jdou víc než za emocemi, pěkně vymstí. A možná to u mě způsobilo menší zážitek než uKamenné svatby, protože zatímco tam se povídky liší (jedna o osudovosti, druhá o námluvách na špatném místě ve špatný čas), tady mají stejné téma, které ve výsledku vždycky má skoro-baladický a lehce moralistický ráz. Není to tak různorodé a zároveň tímhle narativním rámováním mě to nedokázalo až tak oslovit. Jinak je vše stejné jako v předchozím filmu - ostatně se všechny povídky točily zhruba souběžně, jestli si dobře pamatuji - tudíž je velká šance, že pokud vám sedlaSvatba, vyjde to i tady. Akorát já se tentokrát tematicky krapet minul, nebo jsem to nesledoval zrovna v nejvhodnější náladě. Lepší 3*

Povídkový rumunský film zpracovávající Iona Agarbiceana, stejně jako Kamenná svatba (1972). Mirza pojednává o snaze získat zlato z hor na vějičku ruky neprovdané dcery a Truhla připomíná klasickou bajku o Pandořině skřínce. Formálně je to ale celé do sebe tak zahleděné, že není možné překonat nedostatek kyslíku ve vyšších sférách.

Druhý společný projekt Mircei Veroiu a Dana Pity na základě povídek Iona Agarbiceanua. Stejně jako u Kamenne svatby je film rozdělen do dvou na sobě takřka nezávislých částí. Významnou roli opět hraje pronikavý hudební doprovod, jednotícím tématem jsou tentokrát hory, zlato a lidská chamtivost.V první povídce sledujeme majitelku hostince v horské vesnici. Ta dříve hostila zlatokopy a dodnes ví, kam ukryli své poklady. Na nepřístupná místa ovšem nemůže sama a proto láká mladé chlapce, že jim výměnou za ukyté zlato věnuje ruku své krásné dcery. Když jí však dotyčné zlato přinesou, nechá je svým pomocníkem zavraždit. Druhá povídka vypráví o starém sedlákovi, který láká mladé manželky na plnou truhlu zlata, kterou má uzamčenou doma ve světnici. Tu jim zakazuje otevřít. Když se to dívkám konečně podaří, zjistí, že je truhla plná kamení, dostanou infarkt a na jejich pohřbu si sedlák vyhlédne jejich nástupkyně.

Rumunský povídkový film mě zpočátku příliš nevtáhl do děje, možná způsobeno předešlou projekcí, nad kterou jsem neustále dumal. Z první povídky si toho mnoho nepamatuji, ale to, co jsem zachytil na mě působilo dost nekompromisně, což ale bylo jedině dobře, podobných filmů jsem ve svém životě viděl pomálu. Druhou povídku považuji za takovou malou mystifikaci, hlavní hrdina nejenže matl své neustále se obměňující mladinké manželky, ale i mě a co je na tom nejlepší, já mu to žral. :-)

Vynikající atmosféra, která vás vtáhne do děje. Jste nuceni přijmout pravidla podivného městečka v horách (nebo to tak je i v realitě...?). Chamtivost holt dělá z lidí svině...