Život je román (1983)

Ťažké a vážne filmy z prelomu piatej a šiestej dekády vymenil neskôr Resnais za hravé, komediálne a niekedy aj muzikálne kúsky. Čo ale rozhodne neznamená, aspoň v prípade Život je román, že ide o dielo jednoduchšie uchopiteľné, menej filozofické a nebodaj menej intelektuálne než trebárs Marienbad či Hirošima. Práve naopak, vyžaduje si od diváka plnú koncentráciu a aj tak nie je možné všetko vstrebať na jeden krát. Avšak ide o film tak hravý a plný života, že je možné si ho užiť aj prostredníctvom čistého zmyslového vnímania. Ak sa necháte podmaniť jeho romantickou líniou, cynicky vás prekvapí a ak tou fantazijnou, tak tá zase neposkytuje dostatočný priestor na plnohodnotné prerozprávanie imaginárneho príbehu. Každopádne deťom netreba do ich fantázie príliš zasahovať a keď sa to tak vezme, najlepšie je tým vnútorným dieťaťom niekedy aj zostať navždy. Záleží ale od okolností.

Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac.

Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu.

Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval....

Nemam rad tieto filmy, ktore si ziju samy o sebe, nehladaju cestu ku mne, ja si musim najst cestu k filmu. Mne sa ale nechcelo. Opat to ma 3 pribehy o utopickom zamku. mnoho 4 a 5 hviezdickarov je uplne mimo . 60 %