Prozřetelnost (1977)

Dlouhá horečnatá noc jako podklad pro pochopení pokrytectví závěrečné narozeninové oslavy. Přitom ona horečnatá noc míchá realitu s představami, dávnou minulostí i strachem z blížící se smrti ústřední postavy starce. Jenže v co věřit? Nebyla celá fikce ukazující pravdu ještě upravená stařeckou zapšklostí a nenávistí vůči všemu, která přišla s věkem? Je to podvratná hra s diváckým očekáváním i čtením charakterů postav. Ta hra nabízí vše nebo nic a spoustu toho záměrně nechává na divácích, jelikož Resnais jen představí určitou situaci a tu pak ze všech stran nějak vyvíjí. Místy je to cynicky vtipné a právě tyhle části celý film příjemně osvěžují. A mě si tahle hra díky všemu výše zmíněnému získala a celou dobu upřímně zajímala. Trpí to snad jen tím, že ta hra hrou zůstane a tak si jen plyne bez čehokoli navíc, ale Resnais dobře věděl, co dělá a podal to přesně tak, jak chtěl. Já mám jeho filmy rád a chtěl bych jich vidět víc, jen na ně musím mít správnou náladu. 4*

Snové dialogy, monology, ať vnější či vnitřní, měly cenu reality. Jen funkčně zatížené obrazy se toulaly v delirických vizích montovaných tak, abychom jen postupně a velmi zvolna mohli nahlédnout komu patří a ke komu se vztahují. Centrální událostí filmu jsou otcovy narozeniny, které autor (zřejmě David Mercer) umístil na konec děje (filmu). Zřejmě však patří někam do těla textu, protože to, co bylo předtím bude pokračovat i potom. Snová práce (žádné připravované literární dílo), kterou koná otec ve dne i v noci, v klidu, ale převážně v bolestech, by mu mohla poskytnout určité uvolnění. Podaří se mu však uvolnit tu část svého nevědomí, která by mu mohla umožnit nahlédnout pravdu, aniž by musel obviňovat sebe, svou manželku a své syny?

Vynikajuci Resnais. Fakt, nerad plavam proti prudu, rad sa necham unasat mainstreamom , ovsem nechavam si vsak rezervu 5 - 7% kedy idem proti prudu. Tuna vyrazne nadhodnoitim rezisera Resnaisa. Monohi vyzdvihuju jeho prve diela Loni v Marienbadu a Hiroshima, Mon Amour, mna nijak neoslovili, slo o plany art. Lebo i taky jestvuje, a musia sas tym zmierit aj artovi divaci. Oslovilo ma stare sidlo, nadherna priroda, v starom sidle sidli starsi alkoholom pachniuci dedek John Gielgud /Falstaff 1965, Secret Agent 1936/ a bluzni. Toto zobrazil Resnais bvyborne , tie jeho stavy mysli a ducha mi dost nahanali zimomriavky. Do sidla prichadzaju dvaja synovia, ktori sa snazia udrzat zdanie pokojnej, kludnej spokojnej rodiny, kde ale nieco bubla pod povrchoim a chce to ist navrch. Resnais to bublajuce nijak nepomenoval, ale filmuznaly divak to rychlo zisti, ze tam nieco nehraje. Synov si zahrali mne nesympaticky Dirk Bogarde /Smrt v Benatkach, Sluha/ a David Warner /Titanic, damy v letech 2004/ - no a mna David viac oslovil nez Bogarde, bol som aj s Davidom warnerom podstatne spokojnejsi nez s Bogardem. Elaine Strich si tymto odbila slusny filmovy zaciatok, az neskor natocila veci ako Darebacci 2000 a Tanec na Vlnach. Takto ma vypadat pravy a nefalsovany art, za mna vysoke hodnotenie : 88 %

Hodně "jiný" film. Kdysi jsem na to vzal s nadšením do Ponrepa jakéhosi libového pražského trendy buzika a dodnes se směju jeho šoku a brzkému úprku. Nicméně je Prozřetelnost přes všechnu "chytrost" a "cynismus" taky film, u jehož sledování se, podobně jako třeba u Buňuelovy Mléčné dráhy, přistihávám u toho, že mě z trochu nuceného úsměvu a od toho všeho fandění tvůrci bolí mimické svaly...

Vynikající výtvarně ztvárněná sociální satira. Přes svůj tíživý podtext je Prozřetelnost natolik ironická a cynická že vyvolává i stísněné veselí. I když má film v postatě podobu experimentu jedná se o ucelený a soudržný krásný snímek, u kterého je uvolněnost přístupu určitě velkým kladem. V hravosti a uvolněnosti stylu a společenské kritice se však vydává na souboj s Godardem, kterou imho prohrává - což je důvod proč tomuto mistrovskému dílu dávám pouze 4,5.