Miluji tě, miluji tě (1968)

Útržky minulosti muža, ktorý podstupuje experiment s cestovaním v čase. Spomienky bez chronologického poradia, ktoré si má divák poskladať do nejakého logického celku. Medzi útržkami sú medzery, ktoré si musí doplniť. Na papieri ide o zaujímavý experiment, presne Resnaisova parketa, ale samotný film je neúspešným experimentom. Resnais natočil lepšie filmy, ktoré sa zaoberajú problematikou pamäte. Emočné jadro je skoro neexistujúce, prístup, ktorý tu Resnais zvolil tvorí pletenec prázdnych momentov. Je tu niekoľko pekných záberov a zaujímavý strih. Ale to je asi všetko.

Když jsem, jako student na střední, poprvé viděl film "Loni v Marienbadu" (dovedete si představit, co by se stalo, kdyby jej a jemu podobné uvedli v televizi nyní?) , byl jsem znejistěn i povznesen zároveň. Dokonce jsem i tušil, že se jedná o prostřely freudovského nevědomí, nejspíš nějakou číselnou řadou. Ani tento film se nevědomí příliš nevzdálil, zde je jen zvýšené úsilí o akcentování času, které tu platí. a o kterém nic nevíme. Nevíme, jak a jaký index přiřadit události přesunuté do nevědomí, a proto tuto událost nemůžeme později vyhledat. Metodu na to měl sám Freud; věda, která mozek žere až k míše, by mohla lokalizovat místa, kde se konkrétní událost nalézá, ale nejspíš by to byla zas jen nějaká další sci-fi. - U "garmona" (recenzent) jsem hledal kritiku hudby Krzysztofa Pendereckého, ale našel jen jinou pravdu:Durasová i Robbe-Grillet prostě Resnaisovy scénáře povyšovali o dvě třídy výš.

Alain Resnais natočil science fiction o cestování časem? To musím vidět! - Nikdy necestujte do minulosti, když jste v ní spáchali pokus o sebevraždu. Při sledování jsem myslel na to, že se Resnais určitě inspiroval filmemRampasvého přítele Chrise Markera, a Charlie Kaufman se zase inspiroval Resnaisem při psaní svého scénáře z roku2004. Zmatený rychlými časovými skoky jsem dílo pokládal za horší než Věčný svit neposkvrněné mysli. Na konci ovšem vše do sebe krásně zapadlo a musím uznat, že je lepší. Někdy si dám druhou projekci, abych se více soustředil na všechny ty přeskakující časové linky. Pro mě je to jeden z nejlepších filmů o cestování v čase.

Uvažujem nad tým, či tento film pozná aj Charlie Kaufman. Totiž vyzerá to tak, že o nejakých 36 rokov neskôr Kaufman spoločne s Michelom Gondrym úspešne stavali na tom, čo Resnais len naznačil.Je t'aime, je t'aimeje po stránke žánru umiernené sci-fi, ktoré nepotrebuje a ani nepoužíva prehnane futuristický vizuál. Testovacej miestnosti, v ktorej biele plášte posielajú biele myši na cestu späť do minulosti, dominuje akási laboratórna bunka pripomínajúca skulptúru moderného sochára vnútri vystlanú plyšom. Po úspešných pokusoch s myšími cestovateľmi v čase sa vedci rozhodnú experimentovať s kancelárskou myšou menom Claude Ridder. Ridder svoju cestu do minulosti postupne predlžuje a prostredníctvom útržkov jeho spomienok má divák možnosť spoznať dôvod Ridderovho pokusu o samovraždu. Jednotlivé momenty z minulosti a prelínanie minulosti a prítomnosti trochu evokovaliParis n'existe pas, ktorý natočil Robert Benayoun rok po Resnaisovi. Aj napriek zaujímavému námetu všakJe t'aime, je t'aimedosť zostarlo. Rušivý bol pre mňa aj spôsob strihu v prvej polovici filmu, najmä neustále prestrihy pri snímaní dialógu, kedy kamera sníma najskôr tvár hovoriaceho a v ďalšom zábere odpovedajúceho, ktorý je ale snímaný z podstatne väčšej vzdialenosti, a to v závislosti od prostredia buď ako stojaci na ulici, alebo sediaci v pracovni jedného z vedcov. Prestrihy sú použité pri každej novej vete v dialógu. Taktiež kompozície Krzystofa Pendereckiho pre zmiešaný zbor mi do celkovej estetiky filmu vôbec nezapadali.

Mnohovrstevný - možná až příliš - film, který mne navzdory prostinké zápletce, která je zde stejně jen berličkou, hodně zaujal spoustou svých výpovědí o světě, o čase, o strachu ze smrti, o relativním vnímání času, a samozřejmě i o kočkách. Protože navzdory všem těm lidským myšlenkám je asi nejsilnější scéna o tom, že nejprve Bůh stvořil kočky, a teprve potom lidi jako sluhy koček, a kolik věcí lidé vymysleli pro pohodlí koček. Jinak k formě - 25 minut sledujeme skutečně jakýsi sci-fi příběh o rekrutování kandidáta a o přenosu zpět v čase, aby se nám pak dostalo mozaikovitého příběhu, který si musíme sami skládat, a který je nejednoznačný jako vztah Claudea s Caterine (mimochodem, cat znamená kočka), protože oni sami nevědí, jestli chtějí být spolu, nebo ne, jestli krátce, nebo nadlouho... prostě jako v životě často nevíte, co chcete (a pokud jde o ženy, také nevědí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou...). Pár hlášek, které se mi líbily a vypsal jsem si je: - sebevražda je dobrá pro zdraví, -plazi a měkkýši vládli této zemi, dokud nebyla vynalezena tahle firma, - proč nejsou žádné hodiny při cestování časem, - radši bych tu žil, než byl pohřbený, - tužka je zvenčí červená, ale píše černě, - dnes jsme odpověděli na dopis, který jsme ještě ani nedostali... Asi se budu muset podívat znovu, abych pochytal všechny myšlenky a jinotaje. Jinak je celkově příběh, ačkoliv podaný zvláštním stylem humoru, občas snad až černého, o depresích, onom strachu ze smrti, pocitech marnosti a vlastní zbytečnosti - ale naštěstí je to pojato s určitou nadějí prozření.