Zimní spáči (1997)

Myslím si, že je to prostě fáze mnoha mladých filmařů. Myslím ta potřeba ztvárnit příběh o několika postavách, které svede dohromady neuvěřitelná shoda náhod, aby tím předvedli naši neschopnost ovládnout nevyzpytatelný osud a ironicky přijali svoji pozici v neuchopitelném plánu všehomíra. Nebo tak něco, prostě tohle téma nemám rád. Winterschläfer jej alespoň obohacuje o motiv přenesené viny, což je docela zajímavá teorie, nicméně alibistická až běda. Není divu, že se k ní film musí prokousávat skrze debilní postavu Marca, která jakoby vypadla z nějakého osmdesátkového slasheru, kde by hrála roli středoškolského fotbalisty. Kamera ovšem opět skvostná.

No, jak a co k tomu napsat. Byl to zvláštní film. Řekněme poetickým ztvárněním, obrazově a hudebně velmi zdařilé. Ale příběhově je to o dost slabší. Spousta zbytečných scén, které nemají nic společného s hlavní zápletkou, takové pomalé tempo. Nene, to nebylo dobré. Byl to asi spíše takový film na efekt, nebo jak to napsat. Na takové audiovizuálno. Ale ne na děj. Takže takových 60%. Prostě zvláštní film. Howgh!

Mám pocit, že filmy Toma Tykwera (nádherné jméno, kdo by se tak nechtěl jmenovat, vždyť to už je půlka úspěchu) jsou arbitrární. Tím vím přesně, co chci říct, ale nevím jestli se mi to podaří. Ve slovníku cizích slov jsou uvedena synonyma: libovolný, nahodilý, konvenční; v lingvistice (viz Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky) jde o nahodilost dvou prvků. Např. ve filmu nadměrně citovaná otázka "Woran denkst du - Na co myslíš" nemá v podstatě nic společného se skutečným procesem myšlení. A rovněž tak i další pojmy a jejich reprezentace se navzájem třou proti srsti a jsou spojeny vycpávkami, které nepředstavují kvalitní čalounický materiál. Domnívám se (na rozdíl od mého oblíbeného Flakotasa *****) tedy, že vidět filmy Toma Tykwera je stejně tak dobré, jako je nevidět. Nic moc vám nedají a nic moc neseberou. Navíc si myslím, že jsou slepou uličkou evropského filmu. Možný vývoj se dnes nabízí asi jen v Maďarsku, na Balkáně, a snad i v Pobaltských zemích (Skandinávii z toho vynechávám, ta byla osobitá vždycky).

Tom Tykwer ma vždy vedel vtiahnuť do deja. Navyše jeho snímky sú zahalené takou zvláštnou podmanivou atmosférou. V tomto prípade tu máme jedno mestečko s lyžiarskym strediskom a v ňom osudový prepletenec niekoľkých ľudí, ktorí sa nevedomky ovplyvňujú viac, ako by si mysleli. Skladačka o jednom nešťastí a hlúpej náhode, ktorá vás prinúti popremýšľať a všímať si aj rôzne detailíky, ktoré spolu utvárajú dej. Môžem len odporučiť.85/100

Atypická záležitosť... Už úvod je rozpačitý. Pri čakaní, kedy začnú čriepky mozaiky do seba konečne zapadať, by bežnému divákovi vyšlo sako z módy. Ešte atypickejší je záver, ale načo prezrádzať. Nech si každý sám dôjde k svojmu trpkému koncu a nech si ho každý sám sebe vyloží. Vzťah medzi Marcom a Rebeccou je jeden z najpovrchnejších, aké som na plátne videla. To neznamená, že je zle zobrazený alebo zahratý. Takéto sú proste vzťahy. A nielen s inštruktorom lyžovania.