Lola běží o život (1998)

Lola běží o život je důkazem, že skvělý film může stát na jednoduchém nápadu a precizním provedení. Tom Tykwer roztočil jeden krátký příběh do tří variant a vytvořil strhující, energickou jízdu, která ani na chvíli neztrácí tempo. Frenetický střih, nápaditá režie, výrazná vizuální stylizace a ikonická techno hudba ženou film neustále vpřed a dávají mu nezaměnitelnou atmosféru. Franka Potente je v roli Loly nepřehlédnutelná a přesvědčivá, chemie mezi postavami funguje a motiv „co by kdyby“ je využit chytře a zábavně. Film i po letech dokazuje, že silný filmový zážitek nevzniká z digitální okázalosti, ale z odvahy, nápadu a rytmu. Nadčasová klasika moderní německé kinematografie.

𝟔𝟓% - 𝐑𝐄𝐂𝐄𝐍𝐙𝐄 𝟐𝟎𝐭𝐢 𝐬𝐥𝐨𝐯𝐲: Mám rád filmy ve stylu "co by kdyby" a ve své době neotřelé a originální, ale dneska takové jednoduché, přímočaré a málo propletené. ✱✱✱ 𝐒𝐏𝐎𝐈𝐋𝐄𝐑 𝟐𝟎𝐭𝐢 𝐬𝐥𝐨𝐯𝐲: Lola si 3x zaběhá a díky psovi pokaždé jinak ... kdy změní osudy dalších lidí. Jednou umře ona, jednou umře on a nakonec mají hromadu prachů.

"Co když se to nepovede?"Tři virtuální sprinty ve kterých nám Tykwer ukazuje co kdyby. Jednoduchá zápletka, kdy má Lola 20.minut na záchranu přítele je roztrhnuta na tři alternativní verze. První běh má nejlepší tempo i puls s tragickým koncem. Ve druhém jsou už jen malé detaily a taktéž nedopadne dobře. Třetí je už o náhodě se šťastným koncem ale i o došlém dechu. Nápad super, zpracování svěží, ale jakmile si člověk zvykne na formu, začne trochu klouzat po povrchu. Nakonec z toho leze spíš dobře stylizovaná videohra ve kterém hlavní hrdinka využívá re-spawn než film, který by zůstal v hlavě./65%/

Lola zpracovává obdobné téma jako Sew Torn (2024), ale méně zdařile. Při každém novém resetu dochází k drobným změnám v „matrixu“, jež mají vliv na jednání hlavních i vedlejších aktérů. Pak ovšem není zcela jasné, do jaké míry se zde uplatňuje svobodná vůle postav a do jaké míry je děj hnaný samopohybem inherentním té či oné vrstvě paralelní reality.

Vcelku originální náměť v lehce artovém podání. Narace, forma a tempo jsou zde ve vynikajícím souladu. Dynamické pasáže se střídají s pomalejšími, přechází se mezi žánry, časoprostorové kejkle jsou užité tak akorát a navrch film obsahuje i další (především vizuální) ozvláštňující prvky. Dohromady s bezvasoundtrackem, sympatickou ústřední dvojicí a též jistou tematickou hloubkou je tedy výsledkem opravdu výborný film.