Princezna a bojovník (2000)

Zajímavý scénář a tradičně křehká Tykwerovská rozprávka s nádechem melancholie, dramatu a romantiky. Zároveň ale těžko uvěřitelný příběh dvou ultra podivínů, kde se nešetří až nezdravě dlouhými, otravně hypnotickými pohledy, nepochopitelnými scénami a tudíž hluchými pasážemi, které mnohdy neřeknou buď vůbec nic a nebo působí vyloženě divně. Tykwer umí ve svých jiných filmech mnohem lépe pracovat směrem k divákovi a udržet jeho pozornost. Tady bylo dobrých 30 minut na vystříhání. Velmi přeceňovaný film.

Taký dosť psycho počin, ktorý na mňa pôsobil veľmi striedavo. Boli momenty, kedy som nechápal o čo tvorcom ide, boli scény, ktoré boli prinajmenšom zaujímavé, originálne spracované, s viac ako vydareným hudobným podmazom. Samotný záver filmu dodal celej veci úplne iný rozmer a moje hodnotenie o jednu hviezdu zdvihol, ale pravda, tie posledné sladké 3 minúty si po tom psycho terore mohol scenárista naozaj odpustiť. V zásade tým uškodil celkovému dojmu. Priznávam, asi som od toho čakal oveľa viac.

Zodpovědnej německej režisér, scénárista, producent a hudební skladatel Tom Tykwer (nar. 23. 5. 1965 ve městě Wuppertal) natáčí vysoce kvalitní snímky, jenž se dají zařadit do kategorie art film, mezi který patří: „Zimní spáči“ (1997), „Lola běží o život“ (1998), „Nebe“ (2002), „Parfém: Příběh vraha“ (2006), „International“ (2009) nebo „Atlas mraků“ (2012). Ale dle mýho soukromýho názoru je jeho nejlepším filmovým dílem snímek „Der Krieger + die Kaiserin“, kterej si odbyl svou světovou premiéru 2. září 2000 na 57. Benátským filmovým festivalu (57th Venice International Film Festival), jenž proběhl ve dnech 30. srpna – 9. září 2000. Hlavními hrdiny filmu, jehož česká premiéra pod názvem „Princezna a bojovník“ proběhla 26. ledna 2002 na filmovým festivalu Febiofest 2002 (24. 1. – 6. 3. 2002), jsou Sissi (herečka Franka Potente) a Bodo (herec Benno Fürmann). Oba dva, jak ukáže průběh celýho snímku, jsou ve světě osamoceni a nemají již žádný příbuzný, ke kterým by se hlásili. Dohromady je svede náhoda, přesněji řečeno dopravní nehoda, při níž Bodo zachrání Sissi život (provede jí tracheotomii).Divák musí velice pozorně sledovat dějovou linku, v níž zpočátku životní příběhy obou hrdinů probíhají odděleně. Ale nakonec se nádherně protnou ve chvíli, kdy Sissi a Bodo jsou pronásledováni uprostřed noci a stojí na střeše blázince, kde Sissi pracuje jako ošetřovatelka pacientů. Chytí se za ruce, kouknou se na sebe a skočí dolů… do malý vodní nádrže před psychiatrickou klinikou. A následně ujíždějí oranžovým autem značky Opel a společnou budoucnost maj před sebou… Ještě bych mohl dodat, že celej film se točil v Tykwerově rodným městě Wuppertal a že jeho tvůrce v něm používá různý vizuální metafory, který jsou až neuvěřitelný, ale přitom tak prostý. Tenhle snímek jsem viděl mnohokrát a pokaždý, když se na něj koukám, se ho nemůžu nabažit! Je to totiž NÁDHERNEJ A ÚŽASNEJ PŘÍBĚH DVOU OSAMOCENEJCH LIDÍ, kterým je díky náhodě dána možnost spojit svý životy dohromady a mít tak alespoň jeden druhýho. A na úplnej závěr bych rád dodal, že ve filmu „Princezna a bojovník“ je minimum hudby a velice často je i v emocionálně vypjatejch situacích TICHO, podobně jako v luxusním belgickým snímku „Blízko“ (2022).

Podivnost, na které není divné vlastně nic. Vlastně to v základu je jen obyčejný příběh komplikované lásky jednoho páru, zloděje a sestřičky na psychiatrii, která sama je poněkud magor. No a těmhle dvěma hvězdy rozhodně nepřejí a v prostředí plném bláznu se dá jen těžko říct, jak to s nimi dopadne. Celé to navíc má silnou tajuplnou atmosféru nad záhadnou osudovostí jejich setkání, které je prostoupené celým filmem, vytváří mysteriózní efekt a přitom tu není nic přímo mysteriózního. Popravdě jsem se po Zimních spáčích bál, že pro mě Tykwer bude jen režisérem jednoho (skvělého) filmu a zbytek jeho tvorby mě bude míjet, ale tady jsem se naštěstí přesvědčil, že jsem se mýlil. Žádná hluboká myšlenka z toho nevyleze a je to hlavně hra na efekt, ale plně přiznaná, nehrající si na nic víc a jasně divákům naznačující, o co jí jde a co chce, aby se na ní oceňovalo především. Podobně jakoLola. A já to ocenit určitě musím, protože jsem od toho nedokázal odtrhnout oči, filmařská stránka byla propracovaná od kompozic obrazů po gradaci scén a herecká stránka je na tom snad z celého filmu nejlíp, jelikož tu všichni předvádí naprosto neuvěřitelně důvěryhodné výkony a ani u jedné z postav jsem chvílemi nevěřil tomu, že ji pouze ztvárňuje herec a že taková není ani v realitě. A Franka Potente mi možná poletí mezi oblíbené herečky, na základě toho, co zde předvedla. Nestrhlo mě to tolik jako Lola, proto s hodnocením nejdu na plný počet, ale je to více než stylová záležitost, kterou jsem si celou dobu užíval a která funguje přesně tak, jak má. Rád si tu jízdu dám někdy znova. SPOILER A ačkoli je cesta k happy endu plná neuvěřitelných náhod, nevadí mi to, protože se mi to svým způsobem do celku krásně hodilo. Uspokojivěji to asi ani skončit nemohlo. KONEC SPOILERU 4*

S odstupem dvaceti let se se Bojovník chová jako o něco větší pozér než před lety a ani Princeznu zub času úplně neušetřil. Franka Potente je herecky nezvěstná a filmařské postupy, ve svojí době tak moderní, dneska potřebují poctivou dávku divácké shovívavosti. Déšť, ve kterém Princezna běží za svým vyvoleným, je najednou zřetelně umělý, stejně tak scénáristické propriety ve chvílích, kdy je potřeba propojit dva hlavní protagonisty (u náhodného rande při přepadení v bance jsem přemýšlel, jestli Tykwer celou dobu nevyprávěl o nějakém alternativním vesmíru, ve kterém se něco takového opravdu může stát). Protože Princezna už je dávno dáma v letech, dokáže dneska okouzlit už jenom s určitou dávkou nostalgie. Jako připomínka přelomu milénia, kdy jsme ve filmáči stáli frontu na tenhle typ filmů, ve kterých se na konci všechny osudy protnuly, případně přišlo nějaké mírně šokující odhalení. Skoro až katarze, dalo by se říct. Koho by tehdy napadlo, že to jednou bude působit trochu vychtěně. 70 %