Zdědili jsme zámek (1942)

Anny Ondra ve filmu, který předznamenal styl Petra Schullhoffa. Nebo také Anny Ondra v prvním ambiciózním filmu produkce Prag - Film AG. Případně Anny Ondra ve svém posledním filmu 40. let. Anny Ondra podruhé v roli matky. Anny Ondru po skvostné kariéře z let 1919-1938 čekal už jen umělecký útlum za války a poválečný klidný soukromý život. Během průkopnických let českého němého filmu tvrdě pracovala na jeho věhlasu a sama se brzy stala světovou star, aby dále šířila dobré jméno české kultury. Už během prvních let se stala také producentkou, přičemž pevně zakotvila v Berlíně v době vrcholící Výmarské republiky. Brzy po nástupu nového režimu se provdala a dala své jméno všanc manželově kariéře. Do roku 1936 se mohla těšit ze své i nadále stoupající popularity, po té ale přišel konec soukromému podnikání a také tvrdá daň za odvetný zápas německého bílého boxera proti americkému černému soupeři. Je až bolestivé, jaký vliv měla kariéra jejího muže Maxe Schmelinga na její vlastní filmovou cestu. V roce 1937 naposledy spolupracovala s Karlem Lamačem a v době anšlusu Rakouska natočila svůj poslední klasický film. Během prvních let války dostala příležitost objevit se na plátně už jen jako stín své bývalé živelnosti. Energie a lesku zbavená nebyla jen v očích poválečné levicové české kritiky, ale už během dvou hořkých komediíMuž od plynuaZdědili jsme zámek. Anny zřejmě nikdy nemohla být vzorem pro německou manželku a matku, přesto se o to dvakrát pokusila a navzdory všem okolnostem si v obou filmech našla alespoň některé scény, které mohly připomenout talent evropské hvězdy.Zdědili jsme zámekbyl promován jako ideální a skvělý film v době, kdy kritika nefungovala. Jako vývěsní štít nové říšské filiálky na Barrandově. Po válce byl takovými jako Bohumil Šmída očerněn a dnes se k němu mnozí filmoví profesionálové staví zády. Je načase dát dnešním divákům šanci, aby ho zhodnotili bez pomocných berliček a rozpoznali navzdory systému minimálně pokus o moderní rodinný film. Pak by na povrch mohlo vyplavat také to, že film byl natočen jako adaptace románu Hanse FalladyObčánek milionářem(Kleiner Mann, grosser Mann, alles vertauscht oder Max Schreyvogels Last und Lust des Geldes) a že vše, co se odehrálo na plátně byla vlastně jen tradiční moralita na téma, jak si udržet zdravou mysl, když vás vábí lehce nabytý majetek. A to je stejně platné dnes jako tehdy.(14.02.2009)