Biskupova žena (1947)

Film jsem si pustil, jak se říká, s křížkem po funuse. Vůbec jsem netušil, o čem pojednává, a kdybych si ho pustil o týden dříve, ještě by se mi trefil do vánoční atmosféry. Ale to už je jen nedůležitý detail. Jakožto ateista (případně s oběma očima přivřenýma pohan) mám k Všemohoucímu čistě odmítavý vztah, z jeho pozemského stáda mívám často husí kůži a pasáky tohoto stáda bytostně nesnáším. Přesto jsem se přistihl při tom, že si snímek užívám, protože mi anděl v něm obsažený způsoboval dobrou náladu. Celá tato záležitost mi byla tak nějak lidsky příjemná, a i když vyzdvihovala ty jediné pravé hodnoty, což obvykle neoblibuji, udělal jsem výjimku, protože to tak u vánočních filmů dělávám. Mě to celé bavilo, skoro pořád jsem se usmíval, a tu nepříliš dobrou scénu s bruslícím Sylvesterem jsem připsal na účet roku vzniku snímku, kdy byl takový humor v kurzu. / Poučení: Zanedbáváš rodinu? Tak pozor na anděla.

Vánoční filmy, které jsem letos nově ohodnotil zrovna moc smířlivé nebyly. Ale k k Vánocům konečně kromě jiného přece má patřit hlavně láska, rodina, sentiment, andělé a Santa Claus, takže jsem  vybral pro rychlo komentář na    Štědrý dění moudře Biskupovu ženu, která tohle všechno obsahuje  a k tomu nabídne přesně tu zdravou americkou smířlivou starosvětskou atmosféru.   Tak kdy budou další lekce bruslení? A...krásný Štědrý den a bohatého Ježíška.   Vya ta mladá žena jste oživili  mou víru v lidskou přirozenost

S trochou škodoradosti by sa dalo povedať, že film sa dve hodiny rozbieha, aby dospel ku kázni v kostole. Rozbeh je to ale neuveriteľne krásne zasnený, pohodový, rozprávkový a vianočný, a človek už v závere ani nepotrebuje riešiť, ktorá romanca ho zaujímala, ani prečo žiadna poriadne nezačala. Lebo je to moc príjemne sviatočné a klasické, a dobre napísané. A Loretta Young mala dostať oscara.

Dívat se na filmy s Cary Grantem je třeba mít odvahu. Něco se povede, něco se nepovede, ale nikdy to není ono. "Biskupova žena" patří k těm dobrým (nadprůměrným) snímkům - i když, ani v této americké pohádce, není dokonalým andělem. Kniha Williama Goldinga "Věž" (The Spire - 1964), v níž stavba katedrály má také rámcovou hlavní roli, i když je pojednána jinak, poukazuje na to, že "touha stavět", "proslavit se skrze architekturu" je hodně obecná.

Moc milý film, který bych občas ráda přenesla do reality každodenního života...a nejen o vánocích. Jakkoli byly téměř všechny scény hollywoodsky přeslazené, byly krásné .Když se chce, není to ani tak těžké být šťastný. Co si tak zabruslit s andělem ? Je libo vždy plnou skleničku, pane profesore ? A kdyby tak těch andělů přicházelo víc...a častěji...a kdyby jsme si tak mohli vybírat ! Ach, to by byl Cary na roztrhání...