Zázraky se dějí (1974)

Corpsy zde napsal "realistický a mimoriadne pútavý".Půjdu opačným směrem a napíši,že jde o zajímavý skutečný příběh,avšak nerealisticky a amatérsky natočený.Sedmdesátková béčková Itálie je zde znát.Máme zde mimo jiné nevěrohodné herectví hlavní představitelky,nehodící se hudba(Juliane se trmácí zraněná pralesem a k tomu hraje příjemná peruánská melodie ze syntezátoru),nesmyslné scény(k Juliane se připojí opička,atd.) a špatný střih.Dívka jde den džunglí a vypadá to jako by ušla tak 50 metrů.Zdejší hodnocení je hodně mimo.

Italský filmový drama s českým distribučním názvem „Zázraky se dějí“ přiletělo v premiéře do československejch kin 21. října 1977 a již tehdy, když jsem jej zkouknul poprvý, ve mně zanechalo hlubokej otisk dojmů. Jednak tenhle snímek vznikl podle neuvěřitelnejch skutečnejch událostí, a jednak samotný putování hlavní hrdinky peruánskou džunglí bylo nesmírně napínavý. Připomeňme si ve stručnosti celej příběh. Tehdy 17-letá Juliane Koepcke (herečka Susan Penhaligon) a její máma Maria Koepcke (herečka Graziella Galvani) měly letět z hlavního města Lima v Peru do města Pucallpa. Otec Juliane, Hans-Wilhelm Koepcke (herec Paul Muller), kterej pracoval v džungli, jim zavolal, aby za ním přiletěly. Avšak důrazně je upozornil na to, aby letěly peruánskou dopravní společností Forsett a v žádným případě nenastoupily do letadla společnosti LANSA. To se psalo datum 24. prosinec 1971. V době, kdy byly Juliane a Maria na letišti v Limě, se výrazně zhoršily povětrnostní podmínky nad Peru, blížila se totiž ohromná bouře. Forsett svůj let z bezpečnostních důvodů raději zrušila a obě dvě (Juliane a Maria) se rozhodly i přes varování táty vstoupit na palubu letadla Lockheed L-188A Electra turboprop společnosti LANSA. Letadlo z Limy odstartovalo a nad peruánskou džunglí jej zastihla prudká bouře.Následně blesk zasáhnul letadlo, který se rozpadlo ve vzduchu na kusy.Juliane byla stále připoutaná v sedačce letadla, která s ní padala k zemi z výšky asi 3 048 metrů. Koruny stromů hustý peruánský džungle ji natolik zbrzdily, že dopadla na zem živá. A od týhle chvíle divák sleduje její strastiplnou cestu zpátky do civilizace. Její otec jí jako malý holce říkával: „Když v džungli zabloudíš, snaž se najít potok. Ten se vlévá do větší řeky a kolem ní bývají lidé.“ JULIANE NA TÝHLE POUTI, KTERÁ TRVALA 11 DNÍ, potkávala různý tvory: krokodýly, hady, pavouky, různej hmyz a na zádech měla pod kůží i červy, který jí tam nakladly ňáký poletující potvory. Navíc měla hlad a žízeň hasila z potůčků v džungli. Řídila se radou svýho táty a nakonec se podél řeky dostala mezi lidi. Na břehu ji pak zahlédli dva peruánští rybáři a ti jí pomohli dostat se k tátovi.Juliane Koepcke byla jedinou přeživší z 92 lidí(posádka a cestující) na palubě letadla společnosti LANSA. Natáčení tohoto filmu probíhalo od 9. 10. do 28. 12. 1972 v Peru (města Lima a Pucallpa) a v Římě (filmová studia Cinecittà). A celosvětová premiéra dramatu „I miracoli accadono ancora“ se stopáží 87 minut proběhla 19. července 1974 v Itálii a v Západním Německu. Film natočil italskej režisér, scénárista a producent Giuseppe Maria Scotese (26. 1. 1916 – 19. 5. 2002). A nezanedbatelná a důležitá je v tomhle dramatu i hudba, kterou zkomponoval italskej hudební skladatel a dirigentMarcello Giombini(24. 7. 1928 – 12. 12. 2003). Zvláště některý hudební pasáže jsou tklivý až dojemný.

Řekl bych, že příběh je natočený dost romantizujícím způsobem. Třeba scéna, jak malá vyplašená opička hledala u hlavní hrdinky útočiště. Také je s podivem, že holka neumřela hlady. Být v pralese bez střelné zbraně, bez nože a bez možnosti rozdělat si oheň je napováženou. Takový nosál nebo pásovec se dá utlouct klackem, ale jak ho člověk stáhne, vykuchá a jak si ho upeče? Jíst pralesní plody je riziko, protože když člověk není indián nebo botanik, tak nepozná, co je jedlé, co jedovaté a co halucinogenní. V jihoamerických pralesech roste liána, jejíž dutý stonek obsahuje kvalitní pitnou vodu. Jenomže je třeba umět ji poznat. Pitím vody z potoka lze chytit nějakou infekci nebo různé parazity. Zajímalo by mě, jak to všechno probíhalo ve skutečnosti.

Tohle bylo dost retro. Nejen díky vyblitým barvám ale celkově sedmdesátkovém feelingu. Já tuhle dobu čím dál více rád, móda byla zajímavá, ty kraťounké šatečky a sukýnky... letiště byla plná stříbrných tryskáčů často se čtyčmy motory, jezdilo se v neskutečných autech a i hudba byla celkem zajímavá. To vše tento flm film má. Bohužel herecké výkony hlavní hrdinky jsou dost hrozné a po půlhodině jejích orgastických obličejů při všem to klopýtání přes kořeny a bahno džungle jsem jich měl už dost. Tyhle příběhy přeživších mne dost zajímají a tak vím jak člověk vypadá, když má tu kliku, přežije a vyleze z vlhkého pekla. Když šla hrdinka po suchu, byla samá modřina a nalepený kousanec. Když byla ve vodě, měla zase všude pěknou pleť jak z reklamy na Indulonu. A jelikož byla v celém filmu polonahá, dost to kontrastovalo. Každopádně socialistický divák pro nějž vrcholem erotiky byla postelová scéna v Ženě za pultem (Haničinec a Švorcová přikrití duchnou až pod bradu) musel mít při záběrech na štíhlou Penhaligonovou v neustále mokrých šatech bez podprsenky, dojem že kouká na porno. Jak zde již padlo, dnes film už moc ničím nezaujme. Katastrofa byla natočena příšerně, nechápu jak po úderu blesku mohlo letadlo takhle explodovat jak po zásahu z flaku 88. Film chvilkami připomíná náš snímek Pod jezevčí skálou, protože těch záběrů na všelikou zvířecí v tomto případě tropickou havěť je tam nespočet a je tím značně vyplňován děj mezi plazením vzdychající Susan a pátrání armády po vraku letadla. Penhaligonovou i tak obdivuji, protože se do všech těch bažin a zahnědlých vod vrhala srdnatě a kdo ví co všechno v tom plave a co se tam hemží jen v jedné kapce, musí ji vyseknout poklonu. Dávám za tři larvy Dermatobia hominis .... * * *

Film som videl pre rokmi a dobre si naň spomínam, pretože mal atraktívny námet, bol primerane napínavý a v rámci možností aj autentický. Často dávam najavo, že by si diváci nemali pamätať Frajera Lukea iba podľa päťdesiatich zjedených vajec, ale nedá sa dosiahnuť, aby si nepamätali z tohto filmu vyberanie muších lariev z otvorenej rany na ramene.