Pán velkoměsta (1981)

Celkom slušná policajná dráma z prostredia boja proti korupcii v radoch polície. Tentokrát však nejde o hrdinu s pevným morálnym kreditom bojujúcim z vlastného presvedčenia akoSerpico. Daniel Ciello je síce skorumpovaný, no postupne si uvedomuje nesprávnosť svojho konania až začína spolupracovať s protikorupčnou jednotkou. Kvôli tomu má príbeh omnoho širší kontext, čo sa odzrkadľuje aj na jeho dĺžke a následnom rozriedením atmosféry. Naviac je dej naplnený množstvom postáv a až faktografických údajov, takže bez sústredenia môže divák stratiť orientáciu. Produkcia je však veľmi dobrá a herci podávajú kvalitné výkony. Výsledný dojem je však celkovo o niečo slabší. 75%

Když si uvědomíme, že jde o skutečnou událost, je to celé ještě děsivější. Policisté si podmanili město. Nechávají se uplácet a své informátory podplácí též, ovšem zcela jinak. A pak se objeví někdo, kdo to celé chce vrátit do kolejí, na které spravedlnost patří. Jenže společně s výpověďmi se odhaluje, jak vlastně probíhá odhalení a usvědčení pachatelů. A pak též k jak dochází k jejich odsouzení. Najednou vyvstává otázka, zda je to celé v pořádku. Jasně, všichni bychom si přáli mít čisté ulice a bezpečnější okolí, ale ne vždy zákon umožňuje pachatele dostat za mříže. Tak co vlastně chcete, ptá se jeden z policistů. Jedna strana mince je ta, na které leží právě tato otázka a je zcela na místě. Co se týče samotného filmu, tak jde o absolutní přepis výslechů a výpovědí. De facto nejde o žádné drama ani napětí. Policista vzpomíná, vypovídá, sem tam trpí výčitkami. Ale na tom všem je snímek založený a tak na více než dvě a půl hodiny mi to přijde moc a našel jsem hodně míst, kde jsem se nudil.

Druhý a pro mě poslední z Lumetovy prohnilé policejní trilogie.  Serpico měl největší kontrast, anžto proti prohnilým stál čistý Al Pacino, Q & A zase nejskvostnějšího hajzla pod sluncem Nicka Nolteho a spád skvělé béčkové kriminálky. A Pán velkoměsta na všechno jde z pohledu krysy zahnané do kouta. Postavení diváka před hotovou věc, tedy Ciellovo rozhodnutí jednoho dne začít sekat latinu a spolupracovat s vnitřním oddělením nemá prakticky žádnou dramatickou přidanou hodnotu, prostě se to stane a vy jako divák se s tím poperte. Pak se ale rozběhne typický Lumet zvyšující tlak na hlavní postavu skrze pomalé, ale nezvratné hroucení falešného pocitu vlastního bezpečí a nezranitelnosti. Williamsův herecký výkon sice často skřípal v tónech přehrávání či naopak bezradnosti, ale vzhledem k přehršli dalších postav, jejichž mikroosudy rozhodně nebyly nezajímavé, se to dalo přežít.  S komplexností pohledu to pak ale Sidney kapku až přehnal, porada státních zástupců už byla na mé gusto až příliš horoucí. Hořkokyselý konec pak rovněž ze slabšího soudku.  Jen slušný průměr.

Ze začátku jsem se bál o zpracování, protože herecké výkony i ta troška akce byla dost off (po vyhození z okna kaskadérovi zůstala čouhat noha půl metru do záběru a z nějakého důvodu se nelogicky nehýbal), nicméně přesně od scény, kde protagonista interaguje se dvěma feťáky jde kvalita radikálně nahoru. Nikdy to není moderní clean styl, ale scénář a herecké polohy do sebe unikátně zapadají. Ciello prochází upřímnou lítostí nad svými činy, pak bere svou novou misi s entuziasmem jako hru. Je hmatatelné, jak sám sebe do této polohy dostává, aby se namotivoval, získal odvahu a zahnal pochyby - bez toho, že by něco bylo divákovi explicitně zmíněno, za což dávám velké plus, vypadá to totiž na první pohled zcela nepřirozeně. Postupem času z něj síla vyprchává a je nervóznější a nervóznější až na hranici svých sil - opět chybí "moderní" hudbou podkreslené záběry na vypíchnutí tohoto faktu, protagonista prostě na obrazovce JE v horším a horším psychickém stavu. Perfektní je např. i telefonát kolegovi, který je zdrcujícím způsobem emotivní, ale probíhá z obou stran v zcela neutrálním a odevzdaném tónu. Ciello vše říká roboticky, odcizeně, zhrozený sám nad sebou, neschopný rekonciliovat sebe a skutečnost, absolutní stud v takové míře, že ani nepomýšlí na prosby o odpuštění nebo omluvy, dopad na dno. Jeho kolega odpovídá tiše v naprosté beznaději. Je tady hodně věcí, jejich pouto je jen tady fakt hezky ilustrované. Podobný je další střet Ciella s kolegou u výslechu a pak u výtahu. Tohle byla za mě psychologie na úrovni filmů od Bergmana. Podobných scén, kde mě překvapila jejich hloubka v některých detailech, tady byly tuny. Další zajímavost je, že tady ani nebyli žádní záporáci a nebo klaďasové, od policajtů přes kriminálníky nebo feťáky. Vůči tomuto působilo zvláštně obrovský effort a risk, který Ciello podstupoval - a myslím, že je nad slunce jasné, že kdyby viděl, jak se bude vše vyvíjet, nikdy by do toho nešel. Vlastně už od začátku to bylo takové ambivalentní - v rozhovorech se ženou Ciello evidentně lhal jak jí tak sobě a přestíral, že vše proběhne hladce a izolovaně - nebo možná v to tak silně CHTĚL věřit, protože věděl, že dále takto nemůže pracovat. Musel očekávat jiný průběh, ale asi nikdo nečekal jak moc se to zvrtne. V průběhu filmu mi došlo, že jde o životopisný snímek, protože je scénář NESMÍRNĚ DETAILNÍ v popisu událostí. Film má tři hodiny a stejně na něm bylo silně cítit, že byl velký problém ho na tuto délku sestříhat. Vše se pohybuje pomalu a postupně, systematicky, bylo to malinko ubíjející, ale na druhou stranu to působilo jako vyčerpávající popis. Systém pomalu všechny sžírá, "přátelé" přichází a odchází, odhaluje se všeobjímající samota... jen probleskuje sounáležitost jednoho s druhým. Určitě jeden z nejlepších filmů o policajtech.

Dvě a tři čtvrtě hodiny dlouhá kriminálka bez známých jmen, nu vskutku jsem se netěšil. Je to podobný námět jako Lumetovo Serpico - tedy polda rozkrývající korupci v protidrogové jednotce. Na rozdíl od Serpica je ale hlavní hrdina grázl co se zná s půlkou mafie, zásobuje feťáky a když začne zpívat, režisér se na něj spolu s celý okolím kouká jako na krysu, které se pomalu hroutí a rozpadá celý život. Je to dokumentárně natočené, s desítkami postav a jde to do neskutečné hloubky protože zkorumpovaní jsou všichni a drobná korupce, zlodějny či distribuce drog je jediná šance jak dostat mocné z trhu. Dá se říct, že v první půlce je to i zábavné, jak se hrdina motá s štěnicí mezi mafiány a velkými rybami a získává jeden důkaz za druhým. V druhé půlce to začne s nekonečnými soudy, výslechy a neustálým hroucením hrdiny chcípat; navíc Treat Williams ať se snaží jak chce prostě není Al Pacino. A ta stopáž je úmorná. Není to rozhodně zábavný krimi film, který bych doporučil, nicméně za tu hloubku si to aspoň 4* zaslouží.