Selhání vyloučeno (1964)

Neuvěřitelně nervy drásající film, který mě naprosto pohltil. Jeho realistické zachycení celé situace mě dostalo. Přitom jsme uzavřeni pouze na tři, čtyři místnosti. Velící americké středisko, zasedací poradní místnost s generály, ministrem obrany a s dalšími experty, prezidentský úkryt a kokpit letadla. Tato prostředí však stačí k navození dokonalého napětí, pocitů nejistoty, strachu a bezmoci. Navíc absence jakékoliv doprovodné hudby dotváří ve snímku ještě tíživější atmosféru. O to více můžeme prožívat dění s jednotlivými postavami, které jsou mimochodem zahrány výbornými hereckými výkony v čele s Henry Fondou jako prezidentem, Larry Hagmanem jako jeho tlumočníkem, Walterem Matthau jako odborným civilním poradcem nebo Danem O'Herlihy v roli generála Blacka. Vidět tento snímek v době studené války muselo být zvláště strašidelné, přitom tak reálné. Ani v současnosti však neztrácí nic na své aktuálnosti. Válka na Ukrajině spoustu věcí změnila a tato možnost tu bohužel visí ve vzduchu. Je snad relativně vzdálená, ale pořád tu je.  Ovšem myslím, že když se podíváme na obě hlavy zúčastněných stran v dnešní době, tedy USA a Rusko, situace by skončila ještě mnohem hůře než v tomto filmu, o to je ta představa  děsivější.

Skvělá a zasloužená hitovka:-). To o něco málo lepší hodnocení na čsfd asi souvisí s tím, že Lumet má necelý 1k hodnocení oproti Kubrickovi, který jich má přes 10k. Což zase souvisí s tím, že Fail Safe až tolik lidí (u nás) nezná, ale kdo film viděl, tak ví, že kvalitativně je to v podstatě stejná pecka jako Kubrickův Dr. Strangelove a její síla je právě v tom, že na stejné téma nahlíží zase trochu jinak (realisticky až dokumentárně), než satirický a podvratný Kubrick. Kdo má v oblibě Kubricka a Lumeta dosud neviděl, určitě rychle napravit:-). |PeZet

Tohle beru zkrátka na sebe. Nějak jsem se nedokázal naladit, navázat, pořádně vnímat smršť dialogů, které na nás thriller Sidneyho Lumeta valí. Ostatně i diváci a kritici si k němu nějakou dobu hledali cestu. Našli, já to mám trochu jinak. Zůstává nicméně příběhově odvážný kus, kterak počítačová minela vyhodnotí záhadný objekt jako riziko a domnělý útok ze strany Sovětského svazu a vyšle na opačnou stranu americké bombardéry s jadernými zbraněmi. Času je zoufale málo, i tak se ho někteří snaží využít k tomu, že je to přeci ideální příležitost vypořádat se jednou provždy s komunistickou hrozbou. Jen pár interiérů, chytrý střih a velmi dobří herci. Lumet je zatraceně vážný, přemýšlivý a jeho příběh solidně gradující, postavy ctí mravní zásady a snaží se minimalizovat škody.

Lumet „místnosti umí“ – jeho schopnost pracovat s prostorem, napětím a dialogem je opět nezpochybnitelná. Jenže tentokrát nejde o osud jednoho jediného člověka, ale o miliony lidí, jejichž neviditelná přítomnost dusí každé slovo. Primárně to není o hereckých výkonech – i když jsou výtečné – ale o té bezvýchodné, tísnivé situaci, která se neustále lavíruje mezi zdáním a skutečností. Na konci jsem Kaneovsky tleskal.

Neodvolatelnou misia Selhání vyloučeno jsem viděla v obráceném pořadí, než byly natočeny. Lumetovo pojetí do značné míry vychází z jeho ztvárněníDvanácti rozhněvaných mužů. Původní Bernsteinův scénář se více snaží představit realitu všedního dne, do kterého zasáhne mimořádná událost. Neodvolatelná mise hodí diváka rovnou do víru dění. Ve Frearsově pojetí se sešla skupina vzácně vyrovnaných hereckých výkonů. U Lumeta ční Matthau, jehož profesor je arogantní, nabubřelý válečný štváč, jenž je nepochybně přesvědčen, že i větry, jež vypouští, jsou mimořádně důležité. Fondovo herectví nepatří zrovna k těm, které bych obdivovala, ale zde opět předvádí, že Lumet z něj uměl dostat maximum. Lumet a Frears jdou rozdílnými cestami, ale působí na mě stejnou silou. Ani v jednom filmu nevyteče ani kapka krve, přesto jsou oba velice drastické.