Zaříkávač koní (1998)

Těch pět nedávám z žádného sentimentu. Průzračný a dobře dotažený film o těžkých životních volbách, ztrátách a nelehké cestě k přijetí skutečnosti, že ani ty nejdůležitější věci se v životě často neposkládají tak, jak by měly, i když jsme pro to dělali maximum. Buď nežijeme na správném místě, nebo se správným člověkem, nebo v sobě neseme touhy, které jsou sice pravé, ale nejsou v čase a prostoru našeho omezeného života naplnitelné. Film o nárazech na tvrdé limity reality a o tom, jak v nich nezahořknout a neztratit se, nebo aspoň ne napořád. *** Ve Zde, s R. *** (Tribute to Robert Redford.) *~

Drámav réžiiRoberta Redfordamá mnoho vrstiev. V úvode odrovná diváka pomerne tragická dopravná nehoda, pri ktorej sa vážne zraní Annina dcéra (Scarlett Johansson) i kôň Pilgrim. Odborník na kone Tom (Robert Redford) im pomáha vyliečiť sa. Snímka otvára mnoho tém. Ako zvládnuť tragédiu a žiť ďalej, rodičovská láska, vzťah ku zvieratám i mužsko-ženské vzťahy. Mňa však upútala jedna vec. Aký blahodarný vplyv môže mať na človeka zmena prostredia. Každý si v tomto filme nájde niečo svoje. A toto je jeden z mála prípadov, kedy mi nevadila ani dlhšia stopáž.

Knihu jsem četla před lety (nijak mě nenadchla, dala jsem ji pak dceři a té se líbila), viděla jsem i film. Chtěla jsem se podívat podruhé, jestli jsem snad nebyla k filmu nespravedlivá, ale nemohla jsem u něj vydržet. Půl hodiny, stále se nic nedělo a já byla tak strašně unavená, že jsem si šla lehnout a okamžitě jsem usnula. To je u mě nevídané. Pak jsem se probudila, pustila televizi a film stále běžel. Nebo spíš se pomalu vlekl. Zrovna jsem natrefila na scénu, kde Anne a Tom spolu tančí. A ono nic. Nic to se mnou neudělalo, nic jsem necítila. (Raději nevzpomínat na K.S. Thomas v Anglickém pacientovi!) Mám ráda pomalé tempo vyprávění, ale co je moc, to je moc. Redforda vidím ráda vždy, Kristin Scott Thomas mi s ním neladila, takže potěšila jen malá Scarlett Johansson. Do konce filmu jsem nevydržela.

S tímto filmem už jsem měla vícero pokusů a většinou jsem usnula nebo to prostě nezvládla z různých důvodů vidět celé. Včera se mi to konečně podařilo. A mohu tak asi říci, že to dřívější usínání nebylo způsobeno jen tím, že jsem byla zrovna extrémně unavená. Mě ten film ani v bdělejším stavu prostě asi nedokáže moc chytnout. Ač ten ústřední příběh slibuje velké emoce, až na nějaké výjimky se pak při sledování (alespoň u mě) moc nedostavovaly. Přijde mi, že nějaká taková pomalost až táhlost která nemusí být vždy na škodu, v tomhle filmu trochu přebíjí vše ostatní. A pak možná taky určitý nesoulad (způsobený dost možná velkým věkovým rozdílem..?) mezi ústřední dospělou dvojkou, kterého jsem si všímala více až teď při opakovaném zhlédnutí, tomu úplně nepomáhá. Takže ode mě nakonec jen tři hvězdy a průměrných 60 %, a to zejména za hezkou hudbu, exteriéry a herce (kteří hrají dobře, ač jim to podle mého ne ve všech případech ladí dohromady).

Konverzačka stojící na výborných výkonech ústřední trojice (čtveřice). Čtrnáctiletá Scarlett nezaostává na Redfordem, Kristin Scott Thomas a Samem Neillem. Jsou tam některé na hlavu postavené momenty a filozofie závěru se až nápadně podobá Madisonským mostům, ale celek je solidní devadesátková romantika.