Hrdinové a zbabělci (2007)

Den 14., už to začíná být zoufalé, koukám na to, co se mi zrovna dostane pod ruku a nadšení z výzvy se pomalu vytrácí.TL;DR: Aneb Jak zblbnout hlavu mladému, byť bystrému vysokoškolákovia donutit ho přemýšlet nad narukováním pod příslibem změny, ne-li vítězství. Nebýt té výsledné pointy, přidal bych hvězdu za docela smysluplné konverzačky odehrávající se napříč především dvěma příběhovými liniemi, ale takhle nemůžu jinak. Vlastenecký výplach, který předhazuje obě strany pohledu, aneb co je na vojenském tažení špatného, co dobrého, jaký má smysl a jak dokáže případně podmanit změny na blízkém východě. Na jednu stranu velice situační v dnešní době, na druhou nicneříkající.

Debata o tom, zda Robert Redford je lepší herec nebo režisér, podobně jako třeba u Clinta Eastwooda, tu už bude navždy.. Ale obdobně jako Eastwood má i on, co předvést v obou svých pozicích u kamery.. Hrdinové a zbabělci jsou už několikátý Redfordův režijní počin a třetí v němž i sám hraje, ovšem v jejich seznamu může působit jako jeden z těch slabších.. Nápad odvyprávět film a jeho téma prostřednictvím tří rozhovorů může dopadnout všelijak. Tvůrci svůj film rozhodli použít jako prostředek k ventilaci vlastních názorů, což, ačkoli nezní nejlíp, patřilo k filmům vždy.. Rozhovor Redforda s Garfieldem je super, ale jen díky vzájemné dynamice dua, když totiž přejdete k jeho obsahu, narážíte na problém. Oni si sice kladou správné otázky, ale u toho taky končí a bohužel jsou nejspíše i dost prázdné.. Oproti tomu rozhovor senátora Tomíka Cruise se zkušenou novinářkou, si už neklade pouze teoretické otázky, ale skutečně by měl vést k odpovědím. Ale v porovnání s předešlým rozhovorem už nemá tolik co nabídnout.. Následný třetí rozhovor mezi studenty na přednášce by chtěl říct, že Amerika už není nejlepší země na světě, ale vůbec neví, jak na to. A záznam z vysokoškolského semináře až moc sviští scénářem, což nakonec platí pro celý film... Když pak vezmeme samotnou propojující linku o vojenské akci z Afghánistánu, tak ta sem zkrátka nepatří. A vyvolává možná pocit, že uvádí diskusi do praxe, anebo vůbec diskusi spouští, ale především mě vytrhává z diskuse a spíš tu asi nemá, co dělat.. Pokud Vám vadí tohle okaté zvěčnění svých názorů, budou vás Hrdinové a zbabělci štvát. A pokud jste trošku "makeamericagreatagain skeptici" budete to nenávidět.. Fajn nacionalistická propaganda!50%

Hodina a půl mluvících hlav, která nemá žádné velké filmové kvality, tak proč s tím vůbec ztrácet čas? Protože jakmile se tyhle starý hollywoodský páky jako Redford pustí do filosofování o životě, vyplatí se poslouchat. Ač nepřichází s ničím na první pohled převratným, dokáže díky svým životním zkušenostem pokládat provokativní otázky, které nejdou napasovat do žádné škatulky typu laciná moralita nebo prvoplánová agitka pro či proti čemukoliv.  Navíc tak činí prostřednictvím živých dialogů se sakra dobrými herci.73 %

Robert Redford je ve filmovém světě významnou osobností. Kromě své herecké kariéry také tím, že stojí za Sundance Film Festival. Stejně jako mnoha filmových hvězd poté Redford neodolal a zkusil si též režii. S ním na režijní židli tak vznikli filmy jako Obyčejní lidé, Zaříkávač koní nebo právě Hrdinové a zbabělci. Film složen ze tří příběhů, které jsou navzájem propojené a svým způsobem dohromady tak trochu protestují proti tehdejší vládě George Bushe, po 15 letech poté sice tak trochu přišel o aktuálnost, přesto ovšem moc na svých kvalitách neztrácí.
 
Matthew Michael Carnahan napsal scénář k filmu v momentě, kdy v televizi spatřil reportáž o převráceném Humvee v irácké řece, kdy se přitom utopilo pět amerických vojáků. Původně měli být Hrdinové a zbabělci realizování jako divadelní hra, právě sekvence na Středním východě ovšem Carnahana donutili k tomu, aby se scénář stal filmovým. Právě divadelní kořeny jsou ovšem ve filmu samotném tak trochu poznat. Ten film je totiž především o dialozích. Diskuze senátora a reportérky či učitelé a jeho studentů. Přitom všem jde o zajímavě vedené dialogy, kdy jde o střetávání různých argumentů postav a také tak trochu o filozofické náhledy.
 
Hrdinové a zbabělci rozhodně nemají neutrální pohled na věc, Redford vlastně servíruje film, který divákovi tak trochu vtlouká svůj vlastní pohled. Tím ovšem diváka nenutí k souhlasu. Filmu se dá následně snadno vyčítat, že sklouzává do přednáškové polohy a člověka tak trochu poučuje o politologii. Díky fungujícím dialogům a především velmi dobrým hercům, kteří ty dialogy pronášejí to ovšem funguje a to i přesto, že byste si nejspíš s Redfordem při politické diskuzi dvakrát nesedli.
 
Za hodinu a půl dojde k několika podnětným a palčivým tématům, kdy se divák může zamyslet nad světem. Od dob vlády George Bushe sice utekla delší doba, všechno se ovšem úplně nezměnilo. Herci do toho dávají všechno, kromě Redforda a Streep ve vrcholných formách zaujme především Tom Cruise v tak trochu neobvyklé roli. Všechny ty postavy jsou možná tak trochu karikaturami, přesto je ovšem ze scénáře cítit vše potřebné a i přes vůni politické agitky to celé dokáže dojmout i přivést k skutečně podstatným myšlenkám. Ten film není dokonalý, v divákovi ovšem něco zanechává.
 
Sedl by tomu divadelní formát? Dost možná přeci jen ano. Přesto jsou Hrdinové a zbabělci povedenou záležitostí, kdy to Redford celé vede svižným tempem a i přes faktor lehké politické agitky to vlastně řekne vše potřebné. Všechna ta kritika, které se Redfordův film dočkal do jisté míry tak trochu dává smysl, přesto jde ovšem o film, který diváka nutí k lehkému zamyšlení se nad světem kolem něho. I díky tomu se na Redfordův film nedá vyloženě plivat.....

Redfordův režijní počit hřeší tím, že diváka manipuluje a předstírá přitom, že ho nechává samostatně myslet. O tom, že navzdory hvězdnému obsazení cosi nebylo v pořádku ani pro americké diváky, svědčí malý ohlas této politizující agitky, nespokojení kritici i nepřítomnost filmu v oscarovém klání. 60 % (Alena Prokopová, Ci 04/2008)