Základní škola (2025)

Arogance, agresivita, hloupost, nevděk a nenávist – to jsou vlastnosti, které v tomhle dokumentu vystupují do popředí. Bohužel se nejedná o výjimečné jedince, ale o generaci mladých lidí z prostředí, které je už desítky let ve vleku stejné sociální bezvýchodnosti. Nejhorší na tom je, že se za ty roky nezměnilo téměř nic – jen fasády budov a barvy grafitů.
Podle rozhovorů ve filmu je u části těchto mladých naprosté odtržení od reality: odmítají jazyk i společnost, ve které žijí, zároveň však neovládají jazyk vlastní komunity ani žádný světový jazyk. Anglie pro ně představuje vysněnou zemi, protože „tam jsou na nás hodnější“ – přeloženo do praxe: sociální systém je vstřícnější a kontrola měkčí. O tom, že tamní kriminalita bývá tvrdší a důsledky často menší, se samozřejmě ví, ale to nikoho příliš netrápí.
Učitele v tomhle prostředí je těžké si nepředstavit jako kombinaci vyhazovače a misionáře – musí mít nejen trpělivost světce, ale i fyzické proporce, aby ve třídě udržel alespoň elementární respekt. Obdivuhodné je, že se snaží. Budova školy je moderní, vybavení kvalitní, snaha zjevná. Jenže výsledek? Generace studentů, kteří:
Neovládají žádný jazyk pořádně, včetně vlastního. Pohrdají učiteli i institucemi, které jim dávají šanci. Nevidí hodnotu ve vzdělání. Považují za životní cíl přesun do „lepších“ ghett v zahraničí, kde se žije z dávek a času je dost. Nejde o generalizaci – tohle je popis konkrétní lokality, konkrétní školy a konkrétních výpovědí. Když učitelé označí za úspěch školní rok, během něhož žák nikoho nezmlátí, má méně než sto neomluvených hodin a nerozbije vybavení, je to vizitka systému, ne jednotlivce.
A k tomu „kulturnímu vrcholu“ – stát se rapperem, skončit se základkou, ověsit se řetězy a mluvit o světě z pozice samozvaného „krále ulice“. Jestli tohle má být symbol emancipace, pak jsme někde cestou ztratili pojem o tom, co znamená skutečný vzestup.
Na závěr jeden moment, který by byl k smíchu, kdyby nebyl k pláči: absolvent školy, dnes samozvaný rapper, který se prý „učí v Anglii“ obor, jehož název nedokáže vyslovit ani česky, ani anglicky. Jeho sebevědomí by mohlo napájet menší město, jen znalosti nikde. A právě v tomhle kontrastu – mezi sebejistotou a prázdnotou – se skrývá tragédie celého dokumentu.
Z toho všeho je člověku prostě úzko. Ne z těch lidí samotných, ale z bezradnosti systému, který už dávno rezignoval na skutečnou změnu.(27.10.2025)

“Most” bez romantické pěny a scénáře. Možná překvapivě dokument o bodě zlomu k lepšímu. Doufejme.(18.01.2026)

Tento televizní dokument přináší netradiční pohled na školství ve vyloučené lokalitě.(01.11.2025)

Hodně odfláknutý snímek, ve kterém se režisér nezmůže na jiné otázky, než jaký mají děti rádi či neradi předmět a jestli mluví romsky. Sedláček rezignuje na jakoukoli snahu o kontext a v důsledku tak jen replikuje stereotypy. Vypadá to na jeden natáčí den bez jakékoli přípravy a hotovo.(31.10.2025)

Sonda do života Romů. Doporučuji informtivně bohatou knížku Pavla Navrátila Romové v české společnosti.  Kde se romské děti naučili poslouchat ten příšerný čtyřtónový rap? Paraleru vydím s chudinským vybydleným černošškým Bronxem, kde rap vznikl.(30.10.2025)